Читать онлайн книгу "Dar Bitvy"

Dar Bitvy
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #17
ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Cesta hrdiny) DAR BITVY (kniha č. 17) je velkým finále ságy bestselerů jménem ČARODĚJŮV PRSTEN, která začíná knihou CESTA HRDINY! V DARU BITVY Thor čelí poslední a největší zkoušce, která jej zavede hluboko do Krvavé země, kde se pokusí osvobodit Guwayna. Protivníci, kteří se mu tam postaví do cesty, budou mocnější než kdykoliv předtím. Brzy zjistí, že stojí proti celé armádě temnoty, se kterou se ani jeho moc nemůže měřit. Zjistí však, že existuje předmět, který by mu mohl pomoci – předmět, který byl po celé věky držen v utajení. Musí se tedy vydat jej získat než bude příliš pozdě, protože osud Prstenu již opět závisí jenom na něm. Gwendolyn dodrží slovo, které dala králi Útesu a vstoupí do věže kultu, který sužuje jeho království, aby zjistila, jaká tajemství se tam ukrývají. Tak se nakonec dostane zpátky k Argonovi a dokonce i k jeho učiteli, od kterého se naučí největšímu tajemství ze všech. I na tom bude záviset osud jejích lidí. Když je Útes odhalen Impériem, započne invaze největší armády, jakou svět kdy spatřil a je na Gwendolyn, aby království bránila a posléze vedla celý národ na další útěk. Thorovi bratři, bývalí legionáři, mezitím čelí vlastním překážkám, zatímco Angela pomalu umírá na lepru. Darius bojuje po boku svého otce v imperiálním Kapitolu, když jej nečekaný zvrat osudu přivede do situace, když už nemá co ztratit a najde cestu ke svým zvláštním silám. Erec s Alistair si probojovávají cestu po řece k Volusii a pokračují ve svém hledání ztracené Gwendolyn. Godfrey si na své vlastní cestě konečně uvědomí, že se musí jednou provždy rozhodnout, jestli se chce stát opravdovým mužem nebo ne. Volusia je v obležení řádu rytířů Sedmi a je nucena podstoupit další zkoušku svého domnělého božství a dokázat, že je skutečně schopna sama vládnout mužům a celému Impériu, zatímco Argon si uvědomí, že se jeho úkol na světě naplnil a že se musí obětovat pro dobro ostatních. Schyluje se k poslední epické bitvě mezi dobrem a zlem, která ovlivní osud Prstenu už napořád. Díky promyšlenému budování fantasy světa a charakteristikám postav je DAR BITVY epickým příběhem o přátelství a lásce, rivalitě a spolupráci, o rytířích a dracích, intrikách a politických machinacích, o dospívání, o zlomených srdcích, o podvodu, ambicích a zradě. To vše je zasazeno do důkladně promyšleného fiktivního fantasy světa. Je to příběh o cti a odvaze, o osudu a předurčení, a také o magii. Je to fantasy, jež nás přivede do světa, na který už potom nikdy nezapomeneme, a které osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku. Našlapané akcí… Vypravěčský styl Riceové je bohatý a příběh poutavý. Publishers Weekly (o knize Cesta hrdiny)





Morgan Rice

Dar Bitvy. ДЊarodД›jЕЇv Prsten 17




Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, a kterГЎ je podle USA Today bestesellerem ДЌГ­slo 1; sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ zatГ­m 11 knih, betseller ДЌГ­slo 1 v USA; bestselleru ДЌГ­slo 1 vВ USA sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, post apokalyptickГ©ho thrilleru sklГЎdajГ­cГ­ho se zatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© vВ tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com/), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma bonusy, mГ­t pЕ™ehled oВ poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan vВ kontaktu!



VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice

„ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

–-Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



„Velice zábavná epická fantasy.”

–Kirkus Reviews



„Můžeme zde spatřit zrození něčeho výjimečného.”

–-San Francisco Book Review



„Našlapané akcí…. Vypravěčský styl Riceové je bohatý a příběh poutavý.“

–-Publishers Weekly



„ Velmi čtivá fantasy …. Počátek něčeho, co má ambice stát se oblíbenou fantasy ságou pro mladé čtenáře.”

–-Midwest Book Review



DalЕЎГ­ knihy od Morgan Rice



CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha ДЌ.1)



KORUNA A ДЊEST

OTROK, VГЃLEДЊNГЌK, KRГЃLOVNA (Kniha ДЌ.1)



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ. 3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ. 4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ. 5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

ARГ‰NA TЕ?I (Kniha ДЌ.3)



PADLГќ UPГЌR

PЕ?ED ГљSVITEM (Kniha ДЌ.1)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENГЃ (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)

POSEDLГЃ (Kniha ДЌ. 12)














PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2014 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. SВ vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ zВ ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let sВ dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti aВ konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

Copyright obГЎlky Photosani v licenci Shutterstock.com.








Pro Jakea Maynarda.

SkuteДЌnГ©ho bojovnГ­ka.





„Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil.

В В В В --David GoliГЎЕЎovi
В В В В PrvnГ­ kniha Samuelova, 17:45






KAPITOLA PRVNГЌ


Thorgrin stГЎl na divoce se zmГ­tajГ­cГ­ palubД› lodi, zГ­ral pЕ™ed sebe a pomalouДЌku si zaДЌГ­nal uvД›domovat, co prГЎvД› provedl. Е okovanД› se dГ­val na svou vlastnГ­ ruku, kterГЎ stГЎle jeЕЎtД› svГ­rala MeДЌ mrtvГЅch a potom vzhlГ©dl, aby pohlГ©dnul Reecovi do tvГЎЕ™e. NaЕЎel v nГ­ vГЅraz vypovГ­dajГ­cГ­ o bolesti, nepochopenГ­ a zradД›. Thorovy ruce se roztЕ™ГЎsly, kdyЕѕ si naplno uvД›domil, Еѕe prГЎvД› bodl do hrudi svГ©ho nejlepЕЎГ­ho pЕ™Г­tele a ten mu teДЏ pЕ™Г­mo pЕ™ed oДЌima umГ­rГЎ.

NechГЎpal, jak se to mohlo stГЎt. LoДЏ sebou zuЕ™ivД› zmГ­tala a najednou byli z ГљЕѕin ЕЎГ­lenstvГ­ zase venku. Proudy se rychle uklidnily, tenkГЅ pruh nebe nad jejich hlavami se znovu roztГЎhl do ЕЎirokГ© oblohy a oni se opД›t ocitli v pokojnГЅch vodГЎch jezera.

Jakmile se tak stalo, hlasy z Thorovy mysli zmizely a on se zaДЌal cГ­tit zase jako dЕ™Г­ve. SvД›t byl opД›t jasnД› srozumitelnГЅ a jeho tД›lo jej poslouchalo. DГ­val se na Reece a mД›l pocit, Еѕe i jemu krvГЎcГ­ srdce. Ten koho bodnul nebyl nepЕ™Г­tel, nГЅbrЕѕ naopak ten nejvД›rnД›jЕЎГ­ druh ze vЕЎech. Thor jej bodnul, kdyЕѕ byl v moci nД›ДЌeho vД›tЕЎГ­ho neЕѕ byl on sГЎm. Zmocnilo se ho jakГ©si ЕЎГ­lenstvГ­, kterГ© nedokГЎzal kontrolovat a kterГ© z nД›j uДЌinilo loutku.

„NE!” vykřikl ochraptěle.

VytГЎhl MeДЌ mrtvГЅch z Reecovy hrudi. Jeho pЕ™Г­tel zalapal po dechu a zaДЌal padat k zemi. Thor zahodil ten zpropadenГЅ meДЌ stranou, padl na kolena a zachytil Reece do nГЎruДЌГ­. Musel najГ­t nД›jakГЅ zpЕЇsob jak jej zachrГЎnit.

„Reeci!” křičel zoufale.

ZaДЌal mu dlanГ­ tlaДЌit proti rГЎnД› ve snaze zastavit krvГЎcenГ­. HorkГЎ krev ale proudila mezi jeho prsty dГЎl a Reecovo tД›lo slГЎblo.

Elden, Matus, Indra a Angela byli rovnД›Еѕ osvobozeni ze spГЎrЕЇ ЕЎГ­lenstvГ­ a teДЏ se vrhli k Thorovi. Ten zavЕ™el oДЌi a zaДЌal se usilovnД› modlit za nД›jakГЅ zГЎzrak, kterГЅ by situaci jeЕЎtД› zvrГЎtil a vrГЎtil jeho pЕ™Г­tele zpГЎtky do Еѕivota.

Tu za sebou uslyЕЎel kroky. SpatЕ™il Selese, kterГЎ spД›chala k nim a byla bГ­lГЎ jako smrt. JejГ­ oДЌi zГЎroveЕ€ nadpЕ™irozenД› zГЎЕ™ily. Padla na kolena vedle Reece a vztГЎhla po nД›m ruce. Thor jej pustil a dГ­val se na svД›tlo, kterГ© se zaДЌalo ЕЎГ­Е™it z jejГ­ho tД›la. MГЎlem by zapomnД›l, Еѕe Selese je lГ©ДЌitelka.

PodГ­vala se na nД›j ЕѕhnoucГ­m pohledem.

„Jenom ty sám ho můžeš zachránit,” řekla naléhavě. „Polož mu znovu ruku na ránu.”

Thor poslechl co mu poruДЌila a pЕ™iloЕѕil ruku. Selese poloЕѕila tu svoji pЕ™es jeho. OkamЕѕitД› pocГ­til ohromnou vlnu hЕ™ejivГ© sГ­ly, proudГ­cГ­ z jejГ­ dlanД› pЕ™es jeho ruku do Reecova tД›la.

ZavЕ™ela oДЌi a zaДЌala si pro sebe cosi mumlat. Thor cГ­til, Еѕe se teplo jeЕЎtД› zvyЕЎuje. Modlil se, aby nД›jak jejГ­ snahu podpoЕ™il. Modlil se, aby se Reece uzdravil a odpustil mu, Еѕe se nechal ovlГЎdnout tou mocГ­. AЕҐ uЕѕ to bylo cokoliv.

A potom najednou s ulehДЌenГ­m sledoval jak Reece pomalouДЌku otevГ­rГЎ oДЌi. NД›kolikrГЎt zamrkal a potom se dokonce pomalouДЌku posadil.

Thor uЕѕasle sledoval, jak se Reece podГ­val na rГЎnu ve svГ© hrudi, kterГЎ se pЕ™Г­mo pЕ™ed jejich oДЌima rychle zacelovala. Selesiny schopnosti byly dechberoucГ­.

„Bratře!” vykřikl Thorgrin.

Nahnul se k Reecovi a objal jej. Ten se trochu nechГЎpavД› rozhlГ©dl po ostatnГ­ch a potom Thora vГЎhavД› objal tГ©Еѕ. Thor mu pomohl zpД›t na nohy.

„Ty žiješ!” vydechl, jako by tomu ani sám nemohl uvěřit. Po všech těch bitvách a dobrodružstvích, kterými spolu prošli, bylo zcela nepředstavitelné, že by měl Reece ztratit.

„Proč bych neměl?” zeptal se Reece nechápavě. Rozhlédl se po tvářích ostatních a očividně nevěděl, která bije. Všichni mu věnovali ulehčené objetí.

Thor se vЕЎak najednou zarazil. UvД›domil si, Еѕe jim chybГ­ jeЕЎtД› nД›kdo dalЕЎГ­. O'Connor.

Vrhnul se k zГЎbradlГ­ a zaДЌal oДЌima prohledГЎvat vodu. VzpomnД›l si, Еѕe O'Connor pЕ™ece v zГЎchvatu ЕЎГ­lenstvГ­ skoДЌil pЕ™es palubu.

„O’Connore!” rozkřičel se.

OstatnГ­ se takГ© vzpamatovali, dobД›hli k zГЎbradlГ­ a zaДЌali pohledem prohledГЎvat hladinu. Thor si mohl krk ukroutit, kdyЕѕ hledal v krvavГЅch vodГЎch kolem lodi i zpГЎtky v soutД›sce. A tu najednou O'Connora spatЕ™il. ZmГ­tal se v proudech pЕ™Г­mo na okraji ГљЕѕin.

Thor nemeЕЎkal. Veden instinkty se pЕ™ehoupl pЕ™es zГЎbradlГ­ a nohama napЕ™ed skoДЌil do krvavГЅch vod.

VysokГЎ teplota i mazlavost tohoto podivnГ©ho moЕ™e jej zaskoДЌila. Bylo to spГ­ЕЎe jako plavat v rozehЕ™ГЎtГ©m blГЎtД› neЕѕ ve vodД›.

Sebralo mu spoustu sil jenom se prodrat tГ­m hnusem zpГЎtky na povrch, aby se mohl nadechnout. PodГ­val se k O'Connorovi a vidД›l, Еѕe se jeho pЕ™Г­tel zaДЌГ­nГЎ topit. V panice kolem sebe plГЎcal rukama. Proud jej vЕЎak jiЕѕ vynesl mimo soutД›sku a tak i v jeho mysli ЕЎГ­lenstvГ­ jiЕѕ urДЌitД› polevilo.

TeДЏ se vЕЎak topil a Thor vД›dД›l, Еѕe jestli se k nД›mu co nejrychleji nedostane, zmizГ­ pod hladinou a uЕѕ jej nikdy nikdo nenajde.

Thor zabral a vЕЎГ­ silou se zaДЌal prodГ­rat tou bЕ™eДЌkou. Jenom pГЎr temp staДЌilo, aby jej ramena rozbolela tak, jako kdyby celГЅ den trГ©noval Гєdery. PЕ™esto se vЕЎak k topГ­cГ­mu se O'Connorovi blГ­Еѕil.

Adrenalin jej hnal kupЕ™edu a dГЎval mu medvД›dГ­ sГ­lu. VД›dД›l, Еѕe je to teДЏ nebo nikdy. Nadechl se, ponoЕ™il se celГЅ pod hladinu a potom se mocnД› odrazil kupЕ™edu. Pokusil se otevЕ™Г­t oДЌi v nadД›ji, Еѕe pod vodou nД›co spatЕ™Г­, ale rudГЎ tekutina byla zcela neprЕЇhlednГЎ. NavГ­c jej oДЌi okamЕѕitД› zaДЌaly nesnesitelnД› ЕЎtГ­pat.

Musel se tedy spolehnout jenom na svЕЇj instinkt. NamГ­Е™il svoje zvlГЎЕЎtnГ­ schopnosti tak, aby alespoЕ€ ДЌГЎsteДЌnД› dokГЎzal vidД›t i bez oДЌГ­.

DalЕЎГ­m mohutnГЅm odraЕѕenГ­m se posunul kupЕ™edu a nahmatal rukГЎv.

S nadД›jГ­ O'Connora chytil a zaДЌal jej tahat k hladinД›. KvЕЇli hustotД› vody byl hroznД› tД›ЕѕkГЅ.

Thor se ze vЕЎech sil odrГЎЕѕel nohama a pomalu mГ­Е™il zpГЎtky k hladinД›. Jeho plГ­ce Е™valy po kyslГ­ku, kaЕѕdiДЌkГЅ sval v tД›le pГЎlil, ale on vД›dД›l, Еѕe nesmГ­ polevit. V tГ© hustГ© kapalinД› byl mnohem vД›tЕЎГ­ tlak neЕѕ v obyДЌejnГ© vodД›. CГ­til, Еѕe mu to snad rozdrtГ­ plГ­ce. S kaЕѕdГЅm zГЎbД›rem ruky mД›l pocit, jako kdyby se snaЕѕil hГЅbat celГЅm svД›tem.

KdyЕѕ uЕѕ si myslel, Еѕe to nezvlГЎdne a bude O'Connorem staЕѕen zpГЎtky do hlubiny, kde je oba potkГЎ oЕЎklivГЎ smrt, tu se najednou hladina nad nГ­m rozevЕ™ela a on se vynoЕ™il. Byli nedaleko vstupu do ГљЕѕin ЕЎГ­lenstvГ­. O'Connor vyplaval opodГЎl, rozkaЕЎlal se a Thor si mohl koneДЌnД› dokonale oddechnout.

DГ­val se, jak ЕЎГ­lenstvГ­ v oДЌГ­ch jeho pЕ™Г­tele mizГ­ a pomalouДЌku se do nich opД›t navracГ­ pЕ™Г­ДЌetnost.

O'Connor vykaЕЎlal chuchvalec krvavГ© vody, zmatenД› se rozhlГ©dl kolem sebe a potom se podГ­val na Thora.

„Co tady děláme?” zeptal se zmateně. „Kde to jsme?”

„Thorgrine!“ ozval se hlas.

OslovenГЅ uslyЕЎel, jak za nГ­m nД›co dopadlo do vody, otoДЌil se a spatЕ™il lano hozenГ© zВ paluby jejich lodi. U zГЎbradlГ­ stГЎla Angela s ostatnГ­mi, kteЕ™Г­ mezitГ­m otoДЌili plavidlo, aby jim mohli pomoci.

Thor pevně uchopil lano, O’Connora si podepřel druhou rukou a dal znamení Eldenovi, který už byl připravený začít je oba svou ohromnou silou vytahovat nahoru. Ostatní členové družiny se přidali, a tak se oba brzy šťastně dostali na palubu. Dopadli na ni jako umáčené, odporně zapáchající krvavé smotky.

Oba dva leželi zcela vyčerpaní na palubě, kašlali krvavou vodu a dívali se jeden na druhého. Thor spatřil v O’Connorových očích obrovskou vděčnost. Nebylo potřeba žádných slov, jako poděkování to zcela stačilo. Bojovali spolu už tak dlouho, že už si to stejně všechno dávno mnohokrát řekli. Obětovat se jeden pro druhého bylo něco, co dělali každou chvíli. Právě proto ještě pořád byli naživu.

O�Connor najednou vyprskl smíchy.

Thor se nejprve zalekl, Еѕe jej ЕЎГ­lenstvГ­ jeЕЎtД› zcela neopustilo, ale potom si uvД›domil, Еѕe je jeho pЕ™Г­tel vВ naprostГ©m poЕ™ГЎdku. SmГЎl se sГЎm sobД› a zВ radosti, Еѕe opД›t svobodnД› dГЅchГЎ. Byl zase sГЎm sebou.

Thor se dal do smГ­chu tГ©Еѕ a ostatnГ­ se zГЎhy pЕ™idali. Bylo uЕѕ opravdu stД›ЕѕГ­ uvД›Е™itelnГ©, Еѕe navzdory tomu vЕЎemu, ДЌГ­m si proЕЎli, stГЎle jeЕЎtД› ЕѕijГ­.

Potom vytáhli Thora s O’Connorem zpátky na nohy a ještě je radostně objali. Jejich loď se konečně pohupovala na vodách klidně a mířila dál do té zvláštní země.

Thor spokojenД› sledoval, jak se sВ kaЕѕdou vteЕ™inou vzdalujГ­ dГЎl a dГЎl od tГ© straЕЎlivГ© soutД›sky. CГ­til se ДЌГ­m dГЎl silnД›jЕЎГ­. ZvlГЎdli to, propluli ГљЕѕinami ЕЎГ­lenstvГ­, i kdyЕѕ zato mГЎlem zaplatili straЕЎlivou cenu. Thor si nemyslel, Еѕe by pЕ™eЕѕili, kdyby se pokusili projet jeЕЎtД› jednou.

„Tam!“ zvolal najednou Matus.

VЕЎichni se podГ­vali smД›rem, kterГЅm ukГЎzal, a uЕѕasli. PЕ™ed nimi se rozklГЎdal zcela novГЅ pohled. Pevnina KrvavГ© zemД›. Byl to temnГЅ svД›t, nad kterГЅm se neustГЎle pЕ™evalovaly tД›ЕѕkГ© mraky aВ okolnГ­ voda byla i nadГЎle krvavД› rudГЎ a lepkavГЎ. ZemД› samotnГЎ byla ДЌernГЎ jako uhel, zcela prosta jakГЅchkoliv stromЕЇ ДЌi jinГЅch znГЎmek Еѕivota. Vypadala jako hromada blГЎta a popela.

Thorovo srdce se roztlouklo rychleji, kdyЕѕ vВ dГЎlce spatЕ™il obrovskГЅ ДЌernГЅ hrad, postavenГЅ zЕ™ejmД› ze stejnГ©ho materiГЎlu jako byl zbytek tГ© zemД›. Vypadal vlastnД› jako kdyby zВ nГ­ pЕ™Г­mo vyrЕЇstal. Thor okamЕѕitД› pocГ­til, Еѕe je to mГ­sto plnГ© velkГ©ho zla.

PЕ™Г­mo keВ hradu vedl ГєzkГЅ kanГЎl, lemovanГЅ zВ obou stran hoЕ™Г­cГ­mi pochodnД›mi a na konci pЕ™ehrazenГЅ padacГ­m mostem. Thor vidД›l pochodnД› i vВ oknech hradu a najednou si byl jistГЅ, jednoduЕЎe to vД›dД›l, Еѕe jeho Guwayne musГ­ bГЅt nД›kde tam uvnitЕ™.

„Plachty naplno!“ zavelel s pocitem nové naděje.

DruЕѕina se vrhla do akce, rychle zaДЌala vykasГЎvat plachty a chytat do nich vГ­tr, kterГЅ tu dul o poznГЎnГ­ silnД›ji. VЕЇbec poprvГ©, co dorazili do tГ©to prazvlГЎЕЎtnГ­ zemД›, pocГ­til Thor ЕЎpetku optimismu. MoЕѕnГЎ, Еѕe nadД›je na zГЎchranu jeho syna jeЕЎtД› nenГ­ zcela mrtvГЎ.

„Jsem ráda, že jsi naživu,“ ozvalo se za ním.

Thor se usmГЎl na Angelu, poklekl kВ nГ­ a objal ji.

„Já jsem taky rád, že jsi to zvládla,“ odpověděl.

„Nechápu, co se to stalo,“ řekla. „V jeden moment jsem byla v pořádku, a najednou…jako kdyby mě něco ovládlo.“

Thor zakroutil hlavou a snaЕѕil se na ten pocit radД›ji zapomenout.

„Šílenství je nejhorší nepřítel ze všech,“ odpověděl. „Naše vlastní já se může stát hrozbou, kterou nejsme schopni porazit.“

DГ­vka se zamraДЌila.

„Stane se něco hrozného znovu?“ zeptala se a ustaraně si přitom prohlížela okolí. „Je tu nějaké další místo hrůzy?“

Thor se rozhlГ­Еѕel takГ©. Musel pЕ™emГЅЕЎlet o tom samГ©m, kdyЕѕ tu se najednou odpovД›ДЏ nabГ­dla sama od sebe. PЕ™Г­liЕЎ brzy neЕѕ aby byla vГ­tГЎna.

Ozvalo se hlasitГ© zaЕЎplouchГЎnГ­, jako kdyЕѕ se vedle lodi prГЎvД› vynoЕ™ila obrovskГЎ velryba. VЕЎichni se podГ­vali na tu nejohyzdnД›jЕЎГ­ obludu, kterou kdy na vlastnГ­ oДЌi spatЕ™ili. Vypadala jako ohromnГЎ, tЕ™icet metrЕЇ dlouhГЎ oliheЕ€ zГЎЕ™ivД› rudГ© barvy. VyletД›la zВ vody vedle lodi a doЕЎiroka roztГЎhla zdГЎnlivД› nekoneДЌnД› dlouhГЎ chapadla. PatЕ™ila na nД› ЕѕlutГЅma oДЌima plnГЅma zloby. Pod nimi byla mohutnГЎ tlama, plnГЎ Е™ad ostrГЅch ЕѕlutГЅch zubЕЇ. Obluda vyskoДЌila nД›kolik metrЕЇ nad lepkavou krvavou hladinu a letД›la pЕ™Г­mo proti jejich lodi, stahujГ­c pЕ™itom chapadla tak, aby je zГЎhy mohla uchopit a rozlГЎmat na kusy.

Na Thora i ostatnГ­ brzy padl jejГ­ stГ­n, oznamujГ­cГ­, Еѕe prГЎvД› unikli zВ jednГ© hrЕЇzy jenom proto, aby se vrhli do dalЕЎГ­.




KAPITOLA DRUHГЃ


ImperiГЎlnГ­ velitel znovu a znovu biДЌoval svou zertu a uhГЎnД›l na nГ­ napЕ™Г­ДЌ Velkou Pustinou po stopД›, kterou sledoval jiЕѕ celГ© dny. Jeho muЕѕi se stГЎle snaЕѕili drЕѕet za nГ­m. UЕѕ mleli zВ poslednГ­ho, protoЕѕe jim ani teДЏ jeЕЎtД› nedopЕ™ГЎl minutu odpoДЌinku. Jeli dokonce i vВ noci. Ten muЕѕ dobЕ™e vД›dД›l, jak dostat ze zerty ГєplnД› vЕЎechno a to samГ© platilo i o lidech.

Sám se sebou neměl sebemenší slitování a tím méně ho pociťoval se svými muži. Chtěl, aby nehleděli na únavu, horko, ani chlad – obzvláště na svaté misi, jako byla tato. Pokud ta stopa totiž vede tam, kam tajně doufal – tedy do legendárního Útesu – změní to historii Impéria navždy.

ZaboЕ™il ostruhy do zertinГЅch slabin, aЕѕ zvГ­Е™e vykЕ™iklo a vyrazilo kupЕ™edu tak rychle, Еѕe uЕѕ jeho nohy tГ©mД›Е™ nestГ­haly. Jezdec na to nedbal a bez pЕ™estГЎnГ­ sledoval stopu na zemi. UЕѕ takto vВ ЕѕivotД› stopoval mnohokrГЎt a na konci kaЕѕdГ© stopy vЕѕdycky jejГ­ho autora zabil. JeЕЎtД› nikdy vЕЎak pronГЎsledovГЎnГ­ nebylo tak zajГ­mavГ© jako tentokrГЎt. VД›dД›l, Еѕe je jenom krЕЇДЌek od odhalenГ­ nejvД›tЕЎГ­ho tajemstvГ­ vВ historii ImpГ©ria. Pokud se to podaЕ™Г­, jeho jmГ©no se stane nesmrtelnГЅm aВ bude se o nД›m vyprГЎvД›t jeЕЎtД› po mnoho generacГ­.

Vystoupali na jedno zВ neДЌetnГЅch pouЕЎtnГ­ch nГЎvrЕЎГ­, kdyЕѕ tu uslyЕЎel sГ­lГ­cГ­ huДЌivГЅ zvuk pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ bouЕ™e. OДЌekГЎval, Еѕe spatЕ™Г­ pГ­seДЌnou smrЕЎЕҐ, kterГЎ se valГ­ jejich smД›rem, ale namГ­sto toho zЕЇstal vВ ГєЕѕasu zГ­rat. To, co spatЕ™il, sice byla pГ­seДЌnГЎ bouЕ™e, ale namГ­sto aby se valila krajinou, stГЎla jako stД›na na mГ­stД› a vypГ­nala se od zemД› aЕѕ do nebes.

Na nД›kolik dlouhГЅch minut se tam zastavili a pozorovali, zda se bouЕ™e skuteДЌnД› nehГЅbe. TakovГЅ jev byl zcela nevysvД›tlitelnГЅ. Vypadalo to jako hradba ze zvГ­Е™enГ©ho pГ­sku, kterГЎ jednoduЕЎe sedД›la na jednom mГ­stД›. Mohli se pouze dohadovat o tom, co leЕѕГ­ na druhГ© stranД›. Jeho domnД›nka, Еѕe by to mohl bГЅt bГЎjnГЅ Гљtes, se tГ­m jeЕЎtД› posГ­lila.

„Tvoje stopa tu končí,“ řekl jeden z vojáků posměšně.

„Přes tu bouři se nedostaneme,“ řekl jiný.

Velitel vЕЎak pomalu zakroutil hlavou a zamraДЌil se na nД›.

„A co když na druhé straně toho písku leží něco, co stojí za objevení?“ odsekl.

„Na druhé straně?“ zeptal se voják. „Jsi blázen? Není to nic než písečná bouře uprostřed nekonečné pustiny. Na druhé straně je další ohromný kus ničeho.“

„Přiznej si porážku,“ dodal jiný. „Obraťme to domů – pokud ne, pojedeme bez tebe.“

Velitel se kВ nim otoДЌil. To byla do nebe volajГ­cГ­ drzost. VВ jejich oДЌГ­ch vЕЎak spatЕ™il, Еѕe to myslГ­ vГЎЕѕnД›. VД›dД›l, Еѕe musГ­ rychle jednat, jestli tu vzpouru chce zaЕѕehnat.

Pohybem rychlГЅm jako blesk sГЎhl kВ opasku, vytrhl zВ nД›j dlouhou zakЕ™ivenou dГЅku a snad jeЕЎtД› rychleji ji zabodnul do krku jednoho zВ nich. MuЕѕ vykЕ™ikl, padl na zГЎda svГ© zerty a potom se svezl na pouЕЎtГ­ podloЕѕГ­, kterГ© okamЕѕitД› zaДЌalo dychtivД› pГ­t jeho krev. Tu se najednou ze zemД› vyrojilo stГЎdo pouЕЎtnГ­ch ЕѕravГЅch broukЕЇ a bД›hem nД›kolika vteЕ™in jej obsypali a dali se do jГ­dla.

OstatnГ­ to sledovali a vВ oДЌГ­ch uЕѕ se jim opД›t zraДЌila vystraЕЎenГЎ posluЕЎnost.

„Ještě někdo další by se chtěl protivit mým rozkazům?“ zavrčel velitel.

MuЕѕi se na nД›j nervГіznД› dГ­vali, ale nikdo uЕѕ nic neЕ™ekl.

„Buď vás zabije poušť, anebo já,“ dodal. „Volba je na vás.“

Potom najednou vykЕ™ikl jako kdyЕѕ se chystГЎ do boje, otoДЌil na mГ­stД› zertu a vyrazil pЕ™Г­mo proti pГ­seДЌnГ© stД›nД›. VД›dД›l, Еѕe jej tam mЕЇЕѕe potkat smrt. VД›dД›l i to, Еѕe jej ostatnГ­ budou nГЎsledovat aВ kdyЕѕ po chvГ­li uslyЕЎel jejich kЕ™ik, kterГЅm pobГ­zeli svГЎ zvГ­Е™ata, samolibД› se pousmГЎl. SamozЕ™ejmД›, bez nД›j by byli ГєplnД› ztracenГ­.

KdyЕѕ vstoupil do pГ­seДЌnГ©ho vГ­ru, vykЕ™ikl. Najednou se do nД›j opЕ™ely miliony jemnГЅch zrnek pГ­sku a snaЕѕily se jej strhnout ze sedla, neustГЎle mД›nily smД›r a pЕ™ibГЅvaly na sГ­le sВ tГ­m, jak se do stД›ny noЕ™il hloubД›ji. VВ uЕЎГ­ch mu huДЌelo, jako kdyby si zВ nich udД›lali hnГ­zdo srЕЎni. On vЕЎak nepЕ™estГЎval pobГ­zet protestujГ­cГ­ zertu, aby uhГЎnД›la dГЎl a hloubД›ji dovnitЕ™. CГ­til, jak jej pГ­sek bije do obliДЌeje, pronikГЎ do uЕЎГ­, nosu, Гєst i oДЌГ­ a nevД›dД›l, jestli o pГЎr metrЕЇ dГЎl jeЕЎtД› vЕЇbec bude schopen dГЅchat.

Nezastavil se.

KdyЕѕ uЕѕ zaДЌal sГЎm o sobД› pochybovat a pЕ™emГЅЕЎlet, Еѕe jeho muЕѕi nakonec mД›li pravdu, Еѕe ta cesta nikam nevede a oni vВ tГ© bouЕ™i vЕЎichni zemЕ™ou, tu se najednou jeho svД›t znovu projasnil aВ on projel skrz. SГ­la pГ­sku prudce slГЎbla, stejnД› jako bzuДЌivГЅ hukot, a nad hlavou se mu opД›t otevЕ™elo blankytnД› modrГ© pouЕЎtnГ­ nebe. Asi jeЕЎtД› nikdy vВ ЕѕivotД› nebyl tak ЕЎЕҐastnГЅ, Еѕe jej vidГ­.

Hned za ním se z bouře vynořil i zbytek jeho družiny. Všichni kašlali písek a vypadali více mrtví než živí – ale i oni to na druhou stranu zvládli.

Velitel se rozhlГ©dl a uЕѕasl. Jeho srdce se rozbuЕЎilo jako o zГЎvod a dech byl nГЎhle pЕ™erГЅvanГЅ, protoЕѕe to, co pЕ™ed sebou spatЕ™il, mД›lo sladkГЅ nГЎdech vГ­tД›zstvГ­ a triumfu vД›tЕЎГ­ho, neЕѕ vВ jakГЅ pro sebe ve svГ©m ЕѕivotД› kdy doufal. PЕ™ed nimi se do ohromnГ© vГЅЕЎe vypГ­nalo kruhovД› tvarovanГ© horskГ© pГЎsmo. To mГ­sto nemohlo bГЅt zamД›nД›no sВ ЕѕГЎdnГЅm jinГЅm.

Гљtes!

LeЕѕel na obzoru pЕ™Г­mo pЕ™ed nimi, tyДЌil se kВ obloze a jeho vzdГЎlenГ© konce se ztrГЎcely vВ dГЎlce. Na vrcholku vidД›l pevnosti a vД›ЕѕiДЌky sВ ochozy, na nichЕѕ se blyЕЎtД›la zbroj rytГ­Е™skГЅch hlГ­dek.

NaЕЎel ho. On a nikdo jinГЅ byl tГ­m, kdo objevil bГЎjnГЅ Гљtes.

Jeho muЕѕi se zastavili vedle nД›j a i oni na ten vГЅjev zГ­rali sВ otevЕ™enГЅmi pusami. VЕЎichni koneДЌnД› pochopili dЕЇleЕѕitost tГ©to vГЅpravy. VЕЎichni budou hrdinovГ© a imperiГЎlnГ­ pГ­snД› se o nich budou pД›t jeЕЎtД› nД›kolik staletГ­.

Velitel se na nД› sВ ЕЎirokГЅm ГєsmД›vem podГ­val. Najednou na nД›j hledД›li sВ Гєctou. Potom trhnul za otД›Еѕe, aby svou zertu otoДЌil a pЕ™ipravil se vjet zpГЎtky do pГ­seДЌnГ© stД›ny. Pojede celou cestu znovu bez pЕ™estГЎvky, aЕѕ se dostane kВ nД›jakГ© imperiГЎlnГ­ pevnosti, odkud podГЎ RytГ­Е™ЕЇm Sedmi hlГЎЕЎenГ­, co on sГЎm osobnД› objevil. PotrvГЎ jen nД›kolik dnГ­ neЕѕ se veЕЎkerГЎ brannГЎ moc ImpГ©ria zaДЌne stahovat kВ tomuto mГ­stu, aby jej dobyla. Milion vojГЎkЕЇ bude vyslГЎn, aby rozdrtil ty blyЕЎtivГ© rytГ­Е™e. Projdou pГ­seДЌnou stД›nou, slezou Гљtes a potom zaberou poslednГ­ zbГЅvajГ­cГ­ svobodnГ© teritorium vВ ImpГ©riu.

„Muži,“ zahřměl slavnostně. „Náš čas nadešel. Připravte se otisknout svá jména do historie.“




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Kendrick, Brandt, Atme, Koldo a Ludvig krГЎДЌeli pouЕЎtГ­ vstЕ™Г­c vychГЎzejГ­cГ­m sluncГ­m. Byli opД›ЕЎalГ­ a uЕѕ na cestД› strГЎvili celou noc, ale nic zВ toho je nemohlo zastavit pЕ™i hledГЎnГ­ Kadena. KrГЎДЌeli beze slov, co noha nohu mine, vЕЎichni sВ rukama pЕ™ipravenГЅma na zbranГ­ch a neustГЎle ve stЕ™ehu pЕ™ed PГ­seДЌnГЅmi Chodci. Stovky jejich stop je vedly hloubД›ji a hloubД›ji do tГ© vyprahlГ© krajiny.

Kendrick pЕ™emГЅЕЎlel, jestli ta cesta vЕЇbec nД›kdy skonДЌГ­. PЕ™emГ­tal, jak se to sebД›hlo, Еѕe se znovu ocitl vВ tГ©to pozici uprostЕ™ed VelkГ© Pustiny, bez konГ­, zГЎsob a s malou nadД›jГ­ na nГЎvrat zpГЎtky do civilizace. VeЕЎkerГ© nadД›je museli vklГЎdat do zbytku druЕѕiny, kterГЎ se vydala zpГЎtky kВ Гљtesu, aby tam zajistila novГ© konД› a vrГЎtila se po stopД› za nimi. Pokud vЕЎak selЕѕou, bude Kendrickova skupina jenom stД›ЕѕГ­ schopna dojГ­t pД›ЕЎky zpД›t.

Rytířská čest si však takové rozhodnutí žádala. Kaden byl nadějný mladý bojovník s velkým srdcem, navíc byl z přímé královské linie a nemohl být jenom tak ponechán osudu. Sám se té noci postavil statečně na stráž, aby dokázal ostatním, že je dostatečně silný. Jenže potom byl unesen těmi bytostmi. Koldo s Ludvigem se od něj, navzdory malým nadějím na záchranu, nemohli jen tak odvrátit a Kendrick s ostatními zase byli zavázáni jim. Rytíři z Útesu jim nabídli přístřeší v době nejvyšší nouze a teď přišel čas, kdy jim jejich milosrdenství mohli oplatit – ať už bude cena jakákoliv. Smrt pro rytíře koneckonců zase tolik neznamenala – ne v porovnání se ctí. Ta byla naopak vším.

„Pověz mi víc o Kadenovi,“ obrátil se Kendrick ke Koldovi, aby nějak prolomil monotónní ticho.

Koldo se na nД›j podГ­val a povzdychl si.

„Je to jeden z nejlepších adeptů na rytíře, jaké jsem kdy viděl,“ odpověděl. „Jeho srdce bylo odjakživa větší než počet let, která prožil. Přál si být mužem ještě předtím, než se vůbec stal z dítěte chlapcem. Chtěl se ohánět mečem, když ještě ani neměl dostatek sil, aby jej uzvedl.“

Zakroutil hlavou.

„Nepřekvapuje mě, že se vydal na hlídku tak daleko a že si vybral zrovna tu nejtěžší dobu. Nikdy se před ničím neskláněl a ochrana ostatních byla jednou z jeho priorit.“

Ludvig se rozhodl zapojit se do rozhovoru.

„Kdyby byl unesen kdokoliv jiný,“ řekl, „náš malý bratříček by byl první, kdo by se hlásil na výpravu za jeho osvobozením. Možná je z nás nejmladší, ale opravdu představuje to nejlepší z nás všech.“

Kendrick si o Kadenovi, soudД› podle hovorЕЇ, kterГ© spolu vedli, ostatnД› myslel nД›co podobnГ©ho. I on vidД›l, Еѕe mГЎ chlapec bojovnickГ©ho ducha a navzdory svГ©mu vД›ku je velmi stateДЌnГЅ. OdjakЕѕiva byl pЕ™esvД›dДЌen, Еѕe vД›k mГЎ sВ chrabrostГ­ jenom pramГЎlo spoleДЌnГ©ho a mladГЅ princ mu to jenom potvrzoval. BuДЏ ДЌlovД›k mД›l duЕЎi vГЎleДЌnГ­ka, anebo ji nemД›l. Nebylo to nic, ДЌemu by se dalo nauДЌit.

Znovu se odmlДЌeli a dlouhou chvГ­li pokraДЌovali vВ chЕЇzi jenom za skuДЌenГ­ pouЕЎtnГ­ho vД›tru. Po chvГ­li se vЕЎak odhodlal promluvit Brandt.

„A co ti Píseční Chodci?“ zeptal se Kolda.

Ten se na nД›j podГ­val, ale pokraДЌoval vВ chЕЇzi.

„Je to kmen divokých nomádů,“ odpověděl. „Spíše příšery než lidé. Svým způsobem jsou nám ale prospěšní, protože chrání periférii Písečné Stěny.“

„Jenže jsou to i lidožrouti,“ přidal se Ludvig. „Jsou poměrně známí tím, že odvádějí své oběti hluboko do pouště.“

„Kam?“ zeptal se Atme.

Koldo sВ Ludvigem se na sebe temnД› podГ­vali.

„Na místo shromáždění – místo, kde provádějí rituál, během kterého oběť roztrhají na kusy.“

Kendrick se otЕ™ГЎsl, kdyЕѕ si pЕ™edstavil osud, kterГЅ na Kadena ДЌekal.

„Potom nesmíme ztrácet čas,“ řekl. „Poběžíme, co říkáte?“

VЕЎichni si vymД›nili pohledy. Byli uprostЕ™ed ohromnГ© pouЕЎtД›, slunce stoupala nad obzor, sВ kaЕѕdou minutou zvyЕЎovala teplotu vzduchu a oni pЕ™itom byli navleДЌenГ­ ve zbroji. Pohybovat se tu jinak neЕѕ ГєspornГЅm krokem bylo velice riskantnГ­.

PЕ™esto vЕЎak nikdo zВ nich nezavГЎhal a jeden po druhГ©m se rozbД›hli. Jejich tvГЎЕ™e brzy zalil pot aВ dech se jim protГЎhl. VД›dД›li, Еѕe musГ­ Kadena najГ­t co nejrychleji, jinak pouЕЎЕҐ zabije nejenom jeho, ale i vЕЎechny ostatnГ­.


*

Kendrick stД›ЕѕГ­ popadal dech, ale nepЕ™estГЎval bД›Еѕet. DruhГ© slunce nynГ­ bylo pЕ™Г­mo vВ nadhlavnГ­ku, jeho paprsky se odrГЎЕѕely od pГ­sku a oslepovaly je. Bylo vedro kВ zalknutГ­. PЕ™esto vЕЎak nikdo zВ nich nezpomaloval a za chЕ™estivГЅch zvukЕЇ svГ© zbroje se jako velcГ­ obrnД›nГ­ brouci dГЎle protloukali pouЕЎtГ­. Pot je pЕ™itom ЕЎtГ­pal vВ oДЌГ­ch tak, Еѕe uЕѕ ani poЕ™ГЎdnД› nevidД›li, co je pЕ™ed nimi. Jejich plГ­ce doslova hoЕ™ely a bylo jenom stД›ЕѕГ­ se dohadovat, zda to bylo kvЕЇli teplotД› vzduchu nebo kvЕЇli vzrЕЇstajГ­cГ­mu kyslГ­kovГ©mu dluhu. TakovГ© straЕЎlivГ© horko Kendrick snad jeЕЎtД› nikdy pЕ™edtГ­m nezaЕѕil. Bylo to tak intenzivnГ­, Еѕe mД›l pocit, Еѕe se jeho tД›lo zaДЌne vВ brnД›nГ­ brzy pГ©ct.

UvД›domoval si, Еѕe tГ­mto tempem a vВ takovГ©m vedru to uЕѕ nikdo z nich dlouho nevydrЕѕГ­. Brzy se jeden po druhГ©m zhroutГ­ a stane se zВ nich potrava pro brouky stejnД› jako se to pЕ™edtГ­m pЕ™ihodilo jejich konГ­m. NavГ­c nad nimi uЕѕ delЕЎГ­ dobu krouЕѕilo hejno supЕЇ, ДЌekajГ­cГ­ch na svЕЇj okamЕѕik a vД›doucГ­ch, Еѕe je nevyhnutelnГЅ. DobЕ™e poznali, kde se brzy objevГ­ ЕЎance urvat si nД›co kВ snД›dku.

Kendrick se dГ­val na stopy ChodcЕЇ, tГЎhnoucГ­ se jako rovnГЎ ДЌГЎra kВ horizontu a nechГЎpal, jak se jim mohlo podaЕ™it urazit tak obrovskou vzdГЎlenost tak rychle. Modlil se, aby byl Kaden stГЎle jeЕЎtД› naЕѕivu a aby tato vГЅprava mД›la alespoЕ€ smysl a nadД›ji. PЕ™esto se vЕЎak nemohl ubrГЎnit pochybnostem, Еѕe jeho Гєnosce vЕЇbec nД›kdy dostihnou. NezdГЎlo se totiЕѕ, Еѕe by jejich stopy byly ДЌerstvД›jЕЎГ­.

RozhlГ©dl se po ostatnГ­ch a shledal, Еѕe uЕѕ se spГ­ЕЎe potГЎcГ­ neЕѕ bД›ЕѕГ­. VЕЎichni byli odhodlГЎni pokraДЌovat do padnutГ­, ale jejich tД›la uЕѕ zaДЌala vypovГ­dat posluЕЎnost. On sГЎm na tom nebyl o mnoho lГ©pe. ZГЎroveЕ€ vЕЎak vД›dД›l, Еѕe jestli se teДЏ zastavГ­, bude to znamenat jejich smrt.

ChtД›l prolomit mlДЌenГ­, ale byl tak unavenГЅ, Еѕe uЕѕ ani nemД›l sГ­lu mluvit. NamГ­sto toho se jenom soustЕ™edil, aby jeho nohy pokraДЌovaly vВ pohybu. MД›l pocit, Еѕe kaЕѕdГЎ vГЎЕѕГ­ minimГЎlnД› metrГЎk. Dokonce uЕѕ ani neplГЅtval energiГ­ na to, aby se dГ­val na obzor. StejnД› by tam, jako uЕѕ mnohokrГЎt pЕ™edtГ­m, nespatЕ™il nic neЕѕ prГЎzdnotu a ten pohled by jenom prohloubil zoufalstvГ­, jeЕѕ se jich vЕЎech jiЕѕ zaДЌalo zmocЕ€ovat. NamГ­sto toho tedy jenom zГ­rali naВ zem, sledovali stopu a snaЕѕili se veЕЎkerou zbГЅvajГ­cГ­ energii vyuЕѕГ­vat jen a pouze kВ pohybu kupЕ™edu.

Vtom se vЕЎak ozval jakГЅsi zvuk. Kendrick si nejprve myslel, Еѕe je jenom ЕЎГЎlГ­ unavenГ© smysly, ale potom se to ozvalo znovu. ZnД›lo to jako bzukot vДЌelГ­ho roje. PЕ™inutil se vzhlГ©dnout, i kdyЕѕ vД›dД›l, Еѕe je to hloupost a Еѕe stejnД› neobjevГ­ nic neЕѕ pГ­sek. Dokonce uЕѕ se i bГЎl doufat, Еѕe to bude jinak.

JenЕѕe kdyЕѕ tak uДЌinil, jeho srdce se rozbuЕЎilo vzruЕЎenГ­m. Ani ne dvД› stД› metrЕЇ od nich spatЕ™il velkГ© shromГЎЕѕdД›nГ­ PouЕЎtnГ­ch ChodcЕЇ.

Rychle posunkem upozornil ostatnГ­, aby je vytrhl zВ letargie. VЕЎichni se pЕ™ekvapenД› zastavili. OkamЕѕik jejich bitvy nadeЕЎel.

Kendrick sГЎhl po meДЌi a stejnД› jako ostatnГ­ pocГ­til, jak se mu vВ ЕѕilГЎch rozlГ©vГЎ adrenalin.

ChodcЕЇ byly desГ­tky a mnozГ­ uЕѕ novГ© nГЎvЕЎtД›vnГ­ky spatЕ™ili a otГЎДЌeli se kВ nim. I oni se pЕ™ipravili k boji. Potom vyrazili hrdelnГ­ pokЕ™ik a vrhli se do Гєtoku.

Kendrick zvedl meДЌ nad hlavu a sВ bojovГЅm pokЕ™ikem Prstenu na rtech se jim vydal vВ Гєstrety. Byl pЕ™ipravenГЅ zabГ­jet, anebo se nechat zabГ­t.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Gwendolyn s Krohnem a Steffenem procházela mlčky ulicemi hlavního města Útesu a její myslí neustále vířila Argonova zlověstná slova. Na jednu stranu měla radost, že se druid uzdravil a byl zase sám sebou – ale zpráva, kterou jí potom předal, zcela otřásla jejím světem. Podle toho, jak to řekl, to vypadalo, že se s Thorem již nikdy v životě nesetká.

SnaЕѕila se zadrЕѕovat slzy a odhodlanД› krГЎДЌet kВ vД›Еѕi. PokouЕЎela se na ta slova nemyslet a nenechat proroctvГ­, aby jГ­ kazilo Еѕivot. OdjakЕѕiva pЕ™ece byla silnou osobnostГ­ a tak to musГ­ zЕЇstat i teДЏ. MoЕѕnГЎ, Еѕe budoucnost skuteДЌnД› je danГЎ, ale to jeЕЎtД› neznamenГЎ, Еѕe by se mД›la pЕ™estat snaЕѕit ji zmД›nit. Osud se urДЌitД› nakonec nД›jak nechГЎ ohnout. ДЊlovД›k si to jenom musel dostateДЌnД› zoufale pЕ™ГЎt a bГЅt ochoten pro to obД›tovat cokoliv.

Tohle byl pЕ™esnД› ten pЕ™Г­pad. Gwendolyn jednoduЕЎe odmГ­tala na Thorgrina sВ Guwaynem jenom tak zapomenout. Byla odhodlanГЎ neblahou pЕ™edpovД›ДЏ zmД›nit. Bude se vzpГ­rat vlastnГ­mu osudu aВ obД›tuje tomu vЕЎechno, co si vesmГ­r bude ЕѕГЎdat. ЕЅe by mД›la pokraДЌovat vВ ЕѕivotД›, aniЕѕ by ty dva znovu potkala, to nepЕ™ipadalo vВ Гєvahu.

Krohn, jako by ДЌetl jejГ­ myЕЎlenky, zamruДЌel a mazlivД› se jГ­ otЕ™el o nohu. Vytrhnul ji tГ­m zВ myЕЎlenek. VzhlГ©dla a spatЕ™ila, Еѕe vД›Еѕ uЕѕ je nedaleko. VypГ­nala se skoro tГ©mД›Е™ vВ centru mД›sta aВ sГ­dlil vВ nГ­ kult, o kterГ©m jГ­ krГЎl povГ­dal. Gwendolyn mu pЕ™Г­sahala, Еѕe se do tГ© vД›Еѕe vypravГ­ a pokusГ­ se vysvobodit jeho syna, vyzpovГ­dГЎ samotnГ©ho vЕЇdce kultu a pokusГ­ se zjistit nД›jakГ© informace o prastarГЅch knihГЎch, kterГ© jsou snad ve vД›Еѕi drЕѕeny pod zГЎmkem. ГљdajnД› vВ nich mД›lo bГЅt ukryto tajemstvГ­, jak zabrГЎnit zniДЌenГ­ Гљtesu.

Gwenino srdce divoce tlouklo, kdyЕѕ se blГ­Еѕila kВ vД›Еѕi. NeoДЌekГЎvala, Еѕe vЕЎechno pЕЇjde snadno, ale chtД›la krГЎli i Гљtesu pomoci. JeЕЎtД› vГ­ce si teДЏ vЕЎak pЕ™ГЎla bГЅt odsud pryДЌ a hledat Thora sВ Guwaynem, neЕѕ bude pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. KГ©Еѕ by tak mД›la po svГ©m boku draka. KГ©Еѕ by se tak Ralibar vrГЎtil, vzal ji zpГЎtky na svЕЇj hЕ™bet a spoleДЌnД› se potom rozletД›li do svД›ta. OdletД›li by daleko odsud a dostateДЌnД› vysoko, aby se jich ani ImpГ©rium netГЅkalo. LetД›li by nД›kam na druhГЅ konec svД›ta a znovu se setkali sВ Thorgrinem a Guwaynem. KГ©Еѕ by se potom mohli vrГЎtit do Prstenu a zaДЌГ­t ЕѕГ­t Еѕivot jako dЕ™Г­ve.

Gwen dobЕ™e vД›dД›la, Еѕe jsou to blГЎhovГ©, nereГЎlnГ© sny. Prsten byl zniДЌenГЅ a Гљtes byl poslednГ­m ГєtoДЌiЕЎtД›m, kterГ© mД›la. Musela teДЏ naopak napnout vЕЎechny sГ­ly, aby jej pomohla zachrГЎnit.

„Má paní, mohu tě doprovodit do té věže?“

Gwen se podГ­vala na Steffena. KrГЎДЌel vedle nГ­, jednu ruku pЕ™ipravenou na meДЌi a jako vЕѕdy dohlГ­Еѕel na jejГ­ bezpeДЌГ­. Byl nejloajГЎlnД›jЕЎГ­m ze vЕЎech lidГ­, kterГ© kolem sebe mД›la a uЕѕ pro ni za dobu, co se znali, vykonal tolik, Еѕe mu bude nadosmrti dluЕѕnГЎ.

Zastavili se pЕ™ed padacГ­m mostem, vedoucГ­m ke vstupu do vД›Еѕe. Gwen se podezГ­ravД› rozhlГ©dla.

„Vůbec se mi tohle místo nelíbí,“ řekl.

PoplГЎcala jej po zГЎpД›stГ­.

„Jsi nejlepší ochránce, jakého jsem kdy měla, Steffene,“ odpověděla. „Hluboce si tvých služeb vážím, ale tohle je místo, kam musím vstoupit sama. Musím se pokusit zjistit co nejvíce a když tam budeš se mnou, jenom tím vzbudíme pozornost. Už stačí, že si s sebou vezmu Krohna.“

PodГ­vala se na leoparda, kterГЅ jejГ­ pohled opД›toval, a pЕ™ikГЅvla.

Steffen pokГЅval hlavou tГ©Еѕ.

„Počkám na tebe tady,“ odpověděl, „ale pokud se tam cokoliv semele, půjdu pro tebe.“

„Pokud v té věži nenajdu to, co hledám,“ odpověděla, „obávám se, že se semele něco mnohem horšího.“


*

Gwen pomalu krГЎДЌela pЕ™es padacГ­ most. JejГ­ boty klapaly na dЕ™evД›, na rozdГ­l od KrohnovГЅch tlap, kterГЅ pЕ™echГЎzel nevelkГЅ pЕ™Г­kop zcela nehluДЌnД›. Most byl lemovГЎn desГ­tkami mnichЕЇ, stojГ­cГ­ch vВ perfektnГ­m pozoru a obleДЌenГЅch vВ ЕЎarlatovГЅch rГіbГЎch, jejichЕѕ rukГЎvy ukrГЅvaly celГ© ruce. MД›li zavЕ™enГ© oДЌi. Byl to prazvlГЎЕЎtnГ­ soubor strГЎЕѕnГЅch. Na prvnГ­ pohled nebyli ozbrojeni aВ navzdory faktu, Еѕe uЕѕ tu museli hlГ­dat celГ© hodiny, stГЎli vЕЎichni bez sebemenЕЎГ­ho pohybu a rovnД› jako svГ­ДЌky. Jejich oddanost kВ vЕЇdci kultu musela bГЅt ohromnГЎ. Gwendolyn si vzpomnД›la na krГЎlova slova o tom, Еѕe jej ve skuteДЌnosti uctГ­vajГ­ jako boha. RadД›ji se ani sama sebe neptala, do ДЌeho se to zase pouЕЎtГ­.

KdyЕѕ se pЕ™iblГ­Еѕila, spatЕ™ila velkГ© dveЕ™e zasazenГ© vВ lomenГ©m oblouku. Byly vyrobeny zВ bytelnГ©ho dubu a popsГЎny symboly, kterГЅm nerozumД›la. NД›kolik mnichЕЇ vzalo dveЕ™e za kovanГЎ madla a otevЕ™elo je dokoЕ™ГЎn. VВ pantech zavrzalo a obД› mohutnГЎ kЕ™Г­dla odhalila temnГЅ vnitЕ™ek vД›Еѕe, osvД›tlenГЅ pochodnД›mi. JejГ­ obliДЌej ovanul zГЎvan chladnГ©ho vzduchu sВ jemnou pЕ™Г­mД›sГ­ kadidla. Krohn zaДЌenichal a potom slabД› zavrДЌel. Gwen sВ nГ­m veЕЎla dovnitЕ™ a dveЕ™e se za nimi sВ hlasitГЅm klapnutГ­m zase zavЕ™ely.

OzvД›na se nД›kolikrГЎt odrazila od stД›n a vrГЎtila se tak silnД›, Еѕe sebou Gwen mimodД›k trhla. UvnitЕ™ bylo temno. PochodnГ­ bylo poskrovnu a okna sВ barevnГЅm sklem dovnitЕ™ pЕ™Г­liЕЎ mnoho dennГ­ho svД›tla rovnД›Еѕ nevpouЕЎtД›la. Bylo tu ticho. Od prvnГ­ho okamЕѕiku mД›la pocit, jako kdyЕѕ vstoupila do kostela.

VzhlГ©dla nad sebe, aby zjistila, Еѕe se vД›Еѕ klene ve spirГЎle do vГЅЕЎe. Kolem zdГ­ kulovitГ©ho pЕЇdorysu se jako had vinula stoupajГ­cГ­ rampa. VГЅЕЎe uЕѕ nebyla ЕѕГЎdnГЎ okna a odnД›kud shora se ozГЅval tlumenГЅ zpД›v. Tady dГЎl ode dveЕ™Г­ uЕѕ byla vЕЇnД› kadidla hustГЎ a tД›ЕѕkГЎ. ChvГ­li co chvГ­li se objevovali mniЕЎi, aby zГЎhy zase zmizeli vВ nД›kterГ©m ze zГЎkoutГ­. Jedni mД›li vВ rukou kadidelnice, zatГ­mco jinГ­ mumlavД› prozpД›vovali. DalЕЎГ­ byli zcela tiЕЎГ­, nemluvnГ­ a plГ­Еѕili se prostorem plaЕЎe jako stГ­ny. Gwen musela pЕ™emГЅЕЎlet, o ДЌem tento kult vlastnД› vЕЇbec byl.

„Poslal tě můj otec?“ ozval se hlas.

Gwen se pЕ™ekvapenД› otoДЌila, aby spatЕ™ila muЕѕe, stojГ­cГ­ho jenom dva metry za nГ­. MД›l na sobД› dlouhou ЕЎarlatovou rГіbu jako ostatnГ­ a pЕ™ГЎtelsky se na ni usmГ­val. Bylo aЕѕ kВ nevГ­Е™e, jak moc jeho obliДЌej pЕ™ipomГ­nal ten krГЎlЕЇv.

„Věděl jsem, že dříve nebo později někoho pošle,“ řekl Kristof a pokynul rukou za sebe. „Jeho snaha přivést mě zpět do svého stáda je nekonečná. Prosím, následuj mě.“

Gwen se kВ nД›mu pЕ™idala a nechala se vГ©st na kamennou rampu, ovГ­jejГ­cГ­ se kolem kulovitГЅch zdГ­ vД›Еѕe a stoupajГ­cГ­ do vyЕЎЕЎГ­ch pater. Kristof ji pЕ™ekvapil. OДЌekГЎvala ЕЎГ­lenГ©ho fanatika, ale on pЕ™itom vypadal milГЅ, zdravГЅ a velice pЕ™ГЎtelskГЅ. A pЕ™edevЕЎГ­m spokojenГЅ. Ani trochu nevypadal jako nД›kdo, kdo je ztracen a omГЎmen cizГ­ ideologiГ­, jak to popisoval jeho otec.

„Tvůj otec si tě žádá,“ odpověděla konečně po chvíli, když minuli dalšího z tichých mnichů. Tento ani na okamžik nezvednul oči z podlahy. „Přeje si, abych tě přivedla zpátky domů.“

Kristof zakroutil hlavou.

„To je právě ta potíž,“ odpověděl. „Otec si myslí, že nalezl jediný správný domov a úhel pohledu na světě. Já však pochopil něco jiného. Na světě může být mnoho skutečných domovů.“

Povzdechl si a vedl ji dГЎl. Gwen se rozhodla, Еѕe jej nechГЎ mluvit samotnГ©ho a nebude alespoЕ€ zВ poДЌГЎtku nijak nalГ©hat.

„Můj otec by nikdy nepřijal to, kým jsem,“ dodal po chvíli. „Nikdy by se to nepokusil pochopit. Zůstává ve svém starém omezeném světě – a chce mě tam stáhnout zpátky. Jenže já nejsem on – a to on nikdy nedokáže přijmout.“

„Nechybí ti rodina?“ zeptala se Gwen. Představa, že by někdo obětoval celý život jenom této věži jí připadala podivná.

„Ano,“ odpověděl stroze a překvapivě. „Velice. Rodina pro mě znamená všechno – ale moje spirituální volání je ještě silnější. Můj domov je teď tady. Sloužím Eldofovi. On je mým sluncem. Kdybys jej znala, byl by i tvým.“

Gwen uhnula oДЌima. ZajiskЕ™enГ­, kterГ© se mu pЕ™i tД›ch slovech objevilo vВ oДЌГ­ch, se jГ­ ani troЕЎku nelГ­bilo.

„Já sloužím jenom sama sobě,“ odpověděla.

UsmГЎl se.

„Možná právě proto máš tolik starostí,“ odpověděl. „Ovšem, nikdo v tomto světě neexistuje, aniž by nesloužil někomu jinému. I ty někomu sloužíš.“

Gwen se na nД›j podezГ­ravД› podГ­vala.

„Jak to myslíš?“ zeptala se.

„Můžeš si namlouvat, že jdeš svou vlastní cestou,“ pokračoval, „ale tím klameš sama sebe. Osoba, které sloužíš, nejsi ty, ale ten, koho tvoji rodiče vychovali. Sloužíš de facto svým rodičům – a všem jejich názorům a chápání světa. Kdy sebereš odvahu jejich výchovu odvrhnout a začneš být skutečně sama sebou?“

Gwen se zamraДЌila. Ta filozofie se jГ­ ani trochu nelГ­bila.

„A namísto toho bych měla přijmout čí výchovu?“ zeptala se. „Eldofovu?“

Zakroutil hlavou.

„Eldof je pouhý prostředník,“ odpověděl. „Pomáhá nám odhodit naše staré já a najít to skutečné. Najít to, čím jsme osudem míněni být. Tomu potom musíme sloužit. To je něco, co ty ve svém světě nikdy nemůžeš pochopit. Eldof to ale dělá, propouští nás tak na svobodu.“

Gwendolyn se dívala do jeho upřímných očí a viděla, že je té myšlence zcela oddán – bylo to strašidelné. Ihned si byla jistá, že jej nic na světě nemůže přinutit, aby odsud odešel.

SГ­ЕҐ, kterou kolem sebe ten Eldof rozprostЕ™el, byla lepkavГЎ a ti, kterГ© do nГ­ chytil, ji potom uЕѕ ani nevnГ­mali. VЕЎechno, co mu kВ tomu staДЌilo, byla trocha lacinГ© filozofie, kterГЎ stГЎla na svГ© vlastnГ­ logice. Gwen uЕѕ nechtД›la nic zВ toho nadГЎle poslouchat. ДЊГ­m dГЎle se bude od tГ© pavuДЌiny drЕѕet, tГ­m lГ©pe.

PokraДЌovala vВ chЕЇzi a snaЕѕila se ze sebe ten pocit setЕ™ГЎst, zatГ­mco stoupali dГЎl vВ kruzГ­ch podГ©l vnitЕ™nГ­ch stД›n vД›Еѕe. Kam, to vlastnД› nevД›dД›la, ale Kristof ji nГЎsledoval, a tak to snad nebude nebezpeДЌnГ©.

„Nepřišla jsem sem, abych probírala detaily vaší víry,“ řekla. „Nechci tě ani přesvědčovat, aby ses vrátil k otci. Slíbila jsem pouze, že se na to zeptám a to jsem udělala. Pokud si nedokážeš vážit vlastní rodiny, já nejsem ten, kdo by tě tomu měl učit.“

Kristof se na ni zachmuЕ™enД› podГ­val.

„A myslíš, že si můj otec váží své rodiny?“ zeptal se.

„Velice,“ odpověděla bez váhání. „Alespoň podle toho, co jsem měla možnost pozorovat.“

Kristof zakroutil hlavou.

„Dovol mi, abych ti něco ukázal.“

Vzal ji jemnД› za loket a nasmД›roval do jednГ© zВ chodeb, odboДЌujГ­cГ­ch ze schodiЕЎtД›. TГЎhla se daleko a potom znovu navГЎzala na schody vzhЕЇru. Na jejГ­m konci se objevily tД›ЕѕkГ© dubovГ© dveЕ™e, kterГ© kdyЕѕ otevЕ™el, odhalily ЕѕeleznГ© mЕ™Г­Еѕe. VГЅznamnД› se na Gwen podГ­val.

Ta se zvД›davД› i nervГіznД› zГЎroveЕ€ zadГ­vala dovnitЕ™. Zhrozila se, kdyЕѕ tam spatЕ™ila mladou dГ­vku, sedГ­cГ­ zcela osamocenД› u okna a hledГ­cГ­ ven. JejГ­ tvГЎЕ™ pЕ™ekrГЅvaly dlouhГ© vlasy. OДЌi mД›la doЕЎiroka otevЕ™enГ©, ale ona pЕ™esto nijak nedala najevo, Еѕe si vЕЇbec vЕЎimla jejich pЕ™Г­tomnosti.

„Takhle se náš otec stará o svou rodinu,“ řekl Kristof.

Gwen se na nД›j zvД›davД› podГ­vala.

„Jeho rodinu?“ zeptala se.

Kristof pЕ™ikГЅvl.

„Kathryn. Jeho dcera a má sestra. Ta, kterou schovává před světem. Byla přesunuta do této cely. Proč? Protože je posedlá. Protože není dokonalá jako on. Protože se za ni stydí.“

Gwen nevД›dД›la, co na to Е™Г­ct. Bylo jГ­ tГ© dГ­vky lГ­to a pЕ™ГЎla by si jГ­ nД›jak pomoci. PoprvГ© o krГЎli zapochybovala. Bylo na KristofovГЅch slovech nД›co pravdy?

„Eldof si rodiny váží,“ pokračoval Kristof. „Nikdy by nikoho z nás neopustil. Váží si našich skutečných já. Nikdo odsud nikdy nebyl vyhnán, protože by byl horší než ostatní. Ti, kteří jsou posedlí, jsou navíc svému pravému já blíže než ostatní.“

Povzdechl si.

„Až se s ním setkáš,“ dodal, „pochopíš, co myslím. Nikdo takový jako on na světě už není a nikdy ani nebude.“

Gwen znovu vidД›la vВ jeho oДЌГ­ch ono fanatickГ© jiskЕ™enГ­ a vД›dД›la, Еѕe je Kristof na tomto mГ­stД› naprosto ztracen a nejspГ­ЕЎe se uЕѕ nikdy ke dvoru nevrГЎtГ­. Znovu se podГ­vala na neteДЌnou princeznu aВ bylo jГ­ smutno. Nejenom pro ni, nГЅbrЕѕ i pro celГ© toto mГ­sto a vЕЎechny ty rozdД›lenГ© rodiny. JejГ­ pЕ™edstava dokonalГ©ho Гљtesu utrpД›la znaДЌnou trhlinu. I toto mГ­sto mД›lo svГЎ temnГЎ zГЎkoutГ­ a problГ©my. Navenek pЕЇsobilo skoro idylicky, ale uvnitЕ™ pЕ™itom hoЕ™ela skrytГЎ nГЎboЕѕenskГЎ vГЎlka.

Gwendolyn navГ­c vД›dД›la, Еѕe jednu zВ jejГ­ch bitev, ve kterГ© hrГЎla svou roli, nemЕЇЕѕe vyhrГЎt. NemД›la na to ДЌas. Myslela na svou vlastnГ­ roztЕ™Г­ЕЎtД›nou rodinu a cГ­tila, Еѕe se musГ­ co nejdЕ™Г­ve pustit do hledГЎnГ­ svГ©ho manЕѕela a syna. ZВ tohoto mГ­sta se jГ­ toДЌila hlava. VЕЇnД› kadidla byla stГЎle tД›ЕѕЕЎГ­ a nikde nebyly ЕѕГЎdnГ© vД›tracГ­ prЕЇduchy. PЕ™ГЎla si zjistit to, co potЕ™ebovala a co nejrychleji odsud odejГ­t. VzpomnД›la si na den, kdy do tohoto krГЎlovstvГ­ pЕ™iЕЎla a jak potom krГЎli slГ­bila, Еѕe mu sВ tГ­m pomЕЇЕѕe.

„Tvůj otec věří, že tato věž uchovává určité tajemství,“ přešla k věci, „tajemství, které může spasit Útes a všechny jeho obyvatele.“

Kristof se pousmГЎl a ironicky zkЕ™Г­Еѕil ukazovГЎky sВ prostЕ™ednГ­ДЌky.

„Otec a jeho domněnky,“ odpověděl.

Gwen se zamraДЌila.

„Tvrdíš tedy, že to není pravda?“ zeptala se. „Žádné staré vědomosti a knihy?“

OdvrГЎtil pohled a potom si povzdechl. Teprve po chvГ­li se rozhodl znovu pokraДЌovat.

„Co ti má být odhaleno a kdy,“ odpověděl, „přesahuje moje pravomoce. Pouze Eldof ti může na takové otázky dát odpověď.“

Gwen uЕѕ nemohla dГЎle ДЌekat.

„Můžeš mě za ním okamžitě odvést?“ zeptala se netrpělivě.

Kristof se usmГЎl, otoДЌil se a odchГЎzel chodbou pryДЌ.

„Ale jistě,“ odpověděl po pár metrech, „noční motýl už letí ke světlu.“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Stara stГЎla na rozkymГЎcenГ© ploЕЎinД› vГЅtahu a snaЕѕila se nedГ­vat pod sebe. Byla vytahovГЎna vГЅЕЎe a vГЅЕЎe a sВ kaЕѕdГЅm poskoДЌenГ­m celГ© konstrukce se jГ­ otevГ­ral lepЕЎГ­ a lepЕЎГ­ vГЅhled na krГЎlovstvГ­. Stoupala kВ vrcholku Гљtesu a srdce jГ­ pЕ™itom tlouklo jako ЕЎГ­lenГ©. PЕ™es hlavu mД›la pЕ™etaЕѕenou kГЎpi, po zГЎdech jГ­ stГ©kal studenГЅ pot a uЕѕ teДЏ cГ­tila, jak se pЕ™es vrcholky masivu pЕ™evaluje vedro zВ pouЕЎtД›. JeЕЎtД› ani nevyЕЎlo slunce, ale tady nahoЕ™e uЕѕ teДЏ bylo obtГ­ЕѕnГ© dГЅchat. Lana a pЕ™ezky skuДЌely pod tГ­hou ploЕЎiny, doplЕ€ovГЎny sborovГЅm hekГЎnГ­m vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ za nД› silou vlastnГ­ch paЕѕГ­ tahali. Ani jeden nemД›l tuЕЎenГ­, kdo Stara ve skuteДЌnosti je.

KdyЕѕ potom vystoupali aЕѕ nahoru a sВ klepnutГ­m se zastavili, vystЕ™Г­dalo vЕЎechen ten lomoz jenom skuДЌenГ­ vД›tru. VГЅhled odsud byl neuvД›Е™itelnГЅ. ДЊlovД›k mД›l pocit, Еѕe stojГ­ na stЕ™eЕЎe svД›ta.

Stara musela vzpomГ­nat, jak sem na Гљtes dorazila poprvГ© potГ©, co sВ Gwendolyn, Kendrickem aВ ostatnГ­mi pЕ™eЕЎla Velkou Pustinu. Tehdy byli vГ­ce mrtvГ­ neЕѕ ЕѕivГ­ a nic moc nevnГ­mali. MД›la ЕЎtД›stГ­, Еѕe tu cestu pЕ™eЕѕila aВ doЕЎla aЕѕ sem. VzpomГ­nala si, Еѕe prvnГ­ pohled na masiv Гљtesu pro ni byl jako kdyby se podruhГ© narodila.

A teДЏ se odtud pokouЕЎela utГ©ct, spustit se zpГЎtky do pouЕЎtД› a znovu se vydat napЕ™Г­ДЌ. Vedle sebe mД›la pЕ™ipravenГ©ho konД›, kterГЅ mД›l zvГЅЕЎit jejГ­ ЕЎance na pЕ™eЕѕitГ­. NeklidnД› pЕ™eЕЎlapoval a klapal kopyty. Pohladila jej po ЕЎГ­ji, aby jej uklidnila. Cesta pouЕЎtГ­ na jeho hЕ™betД› bude mnohem pЕ™Г­jemnД›jЕЎГ­ a bezpeДЌnД›jЕЎГ­ neЕѕ pД›ЕЎky.

„Nepamatuji se, že by náš velitel říkal něco o této akci,“ ozval se hlas vojáka, který měl momentálně nad výtahem velení.

Stara strnula.

„Potom bych to měl znovu probrat přímo s tvým velitelem – za účasti mého strýce, našeho krále,“ odpověděl Fithe autoritativním hlasem.

Stara vД›dД›la, Еѕe lЕѕe, Еѕe pro ni straЕЎlivД› riskuje a byla mu za to ohromnД› vdД›ДЌnГЎ. Fithe jГ­ vlastnД› pЕ™ekvapil, Еѕe svГ© slovo skuteДЌnД› dodrЕѕel a udД›lal vЕЎe, co bylo vВ jeho silГЎch, aby jГ­ pomohl utГ©ct zВ Гљtesu a zГ­skat tak ЕЎanci se znovu shledat s milovanГЅm Reecem.

Reece. Stara nemohla myslet na nic jinГ©ho. OpustГ­ toto mГ­sto, i kdyЕѕ bylo jedinГ© bezpeДЌnГ© na celГ©m svД›tД›, pЕ™ejde tu nejhorЕЎГ­ zВ pouЕЎtГ­ a pak klidnД› i vЕЎechny oceГЎny a celГЅ svД›t. To vЕЎechno kvЕЇli blГЎhovГ© nadД›ji, Еѕe jej po cestД› nД›kde potkГЎ a bude mu moci povД›dД›t, jak moc jej miluje.

To, Еѕe vystavuje Fitheho takovГ©mu nebezpeДЌГ­ se jГ­ ani trochu nezamlouvalo, ale bez jeho pomoci nemД›la nadД›ji. Musela riskovat nejenom vlastnГ­ Еѕivot. NedokГЎzala sedД›t vВ bezpeДЌГ­ aВ bohatstvГ­ Гљtesu, dokud je Reece nД›kde tam venku.

ЕЅeleznГ© mЕ™Г­Еѕe zdviЕѕnГ© platformy se se zaskЕ™Г­pД›nГ­m otevЕ™ely a Fithe ji vzal za ruku, aby ji doprovodil. PlГЎn zabral a strГЎЕѕnГ­ je propustili na val. Vyvedli konД› na kГЎmen a byli vystaveni vД›tru naplno. Byl tak silnГЅ, Еѕe se Stara zapotГЎcela a kapuce jГ­ mГЎlem sletД›la zВ hlavy. KЕ™eДЌovitД› sevЕ™ela uzdu svГ©ho konД› a opЕ™ela se o nД›j. Potom pohlГ©dla do nekoneДЌnГ© ЕЎГ­Е™e VelkГ© Pustiny aВ naplno si uvД›domila, o jakou ЕЎГ­lenost se to pokouЕЎГ­.

„Drž hlavu skloněnou a za žádnou cenu si nesundávej kápi,“ pošeptal jí Fithe. „Pokud uvidí, že jsi holka, bude jasné, že tu nemáme co dělat a pošlou tě zpátky. Teď se přesuneme o kus dál po valu, kde je další výtah, který tě dostane na druhou stranu. Pojedeš v něm už jenom ty.“

Stara se nД›kolikrГЎt rychle nadechla, aby si dodala odvahy a potom se sВ Fithem po boku jala vГ©st svГ©ho konД› skrz ЕЎpalГ­r rytГ­Е™ЕЇ. DrЕѕela pЕ™itom hlavu sklonД›nou, aby nikdo nemohl nahlГ©dnout pod jejГ­ kГЎpi.

Po chvГ­li koneДЌnД› osamД›li, zastavili se a on jГ­ znovu poЕЎeptal:

„Dobrá, podívej se vpřed.“

Stara si odhrnula kГЎpi zВ hlavy, odhalila potem slepenГ© vlasy a spatЕ™ila dvД› oranЕѕovГЎ slunce, jak vychГЎzГ­ zpoza obzoru a barvГ­ oblohu odstГ­ny od rudГ© aЕѕ po fialovou. Bylo to nГЎdhernГ© rГЎno.

PЕ™ehlГ©dla neskuteДЌnou rozlohu VelkГ© Pustiny, ale ani zdaleka nemohla dohlГ©dnout na jejГ­ konec. VВ dГЎlce vidД›la nikdy neustГЎvajГ­cГ­ bouЕ™i PГ­seДЌnГ© StД›ny a potom se zapomnД›la a podГ­vala se pЕ™Г­mo pod sebe. OdjakЕѕiva mД›la strach zВ vГЅЕЎek a tak se teДЏ otЕ™ГЎsla a polekanД› ustoupila o krok zpД›t.

PЕ™Г­mo pod ochozem zela ohromnГЎ propast. A o pГЎr krokЕЇ vedle jiЕѕ ДЌekal pЕ™ipraven dalЕЎГ­ vГЅtah, kterГЅ ji do tГ© propasti i sВ konД›m za chvГ­li spustГ­.

Stara se podГ­vala na Fitheho, kterГЅ jГ­ vД›noval vГЅznamnГЅ pohled.

„Jsi si jistá?“ zeptal se starostlivě. Viděla mu na očích, že o ni má upřímnou starost.

VВ tГ© chvГ­li si nebyla jistГЎ, Еѕe se na tu cestu chce vydat, ani trochu. JedinГ©, co zЕЇstГЎvalo nezmД›nД›no, byla jejГ­ touha znovu vidД›t Reece. A to bylo rozhodujГ­cГ­. VГЎhavД› pЕ™ikГЅvla.

On pokГЅval hlavou tГ©Еѕ.

„Děkuji ti,“ řekla. „Nevím, jak ti to oplatím.“

Fithe se usmГЎl.

„Najdi svého milého,“ odpověděl. „Pokud to nemůžu být já, alespoň ať jsi tedy šťastná s ním.“

Vzal ji za ruku, dvornД› ji polГ­bil, potom se uklonil a odchГЎzel pryДЌ. Stara se za nГ­m dГ­vala aВ najednou si o nД›j dД›lala starosti. Pokud by jejГ­ srdce nepatЕ™ilo Reecovi, tento mladГ­k by pro ni jistД› byl pЕ™Г­mo skvД›lГЅ.

OtoДЌila se zpГЎtky kВ pouЕЎti a vydechla, aby si dodala odvahy. Potom uchopila konД› za uzdu aВ vykroДЌila sВ nГ­m do vГЅtahu. PokouЕЎela se pЕ™Г­liЕЎ se nedГ­vat do propasti pod sebou a ani nemyslet na to, co ji na cestД› ДЌekГЎ. BГЎla se, Еѕe zjistГ­, Еѕe to nenГ­ nic jinГ©ho neЕѕ smrt. KВ tomu takГ© po chvГ­li navzdory vЕЎГ­ snaze doЕЎla.

Lana a kladky znovu skЕ™Г­pД›ly, vГЅtah sebou hГЎzel sem a tam a vojГЎci se sВ vycenД›nГЅmi zuby ДЌinili. Stara zaДЌala klesat do pustiny.

„Reeci,“ zašeptala tiše sama pro sebe. „Možná, že přitom zemřu, ale předtím pro tebe přejdu třeba celý svět.“




KAPITOLA Е ESTГЃ


Erec sВ Alistair a Stromem po boku stГЎli na pЕ™Г­di lodi a dГ­vali se na hemЕѕГ­cГ­ se vody imperiГЎlnГ­ Е™eky. Znovu propluli ГєstГ­m, kde uhnuli zВ hlavnГ­ Е™eky doleva na menЕЎГ­, kterГЎ vedla pryДЌ od Volusie i Gwendolyn. Erec mД›l smГ­ЕЎenГ© pocity. PЕ™ГЎl si zachrГЎnit Gwendolyn co nejdЕ™Г­ve, ale zГЎroveЕ€ se musel drЕѕet kodexu rytГ­Е™e, kterГЅ mu velel osvobodit ty otrockГ© vesnice a zlikvidovat nedalekou imperiГЎlnГ­ zГЎkladnu. Pokud by to neudД›lal, jejГ­ posГЎdka by pozabГ­jela vesniДЌany, kterГ© jiЕѕ stihl osvobodit a vЕЎechny jeho snahy by tak vyЕЎly vniveДЌ. Do vesnice by se opД›t vrГЎtily imperiГЎlnГ­ poЕ™ГЎdky, jako kdyby tu jeho lodД› nikdy nepropluly.

DГ­val se na obzor a byl ДЌГ­m dГЎl nervГіznД›jЕЎГ­. VД›dД›l, Еѕe sВ kaЕѕdГЅ zГЎbД›rem vesel a kaЕѕdГЅm zadutГ­m vД›tru se od Gwendolyn i svГ© pЕЇvodnГ­ mise vzdaluje. ZГЎroveЕ€ si vЕЎak i uvД›domoval, Еѕe ДЌest si obДЌas ЕѕГЎdala, aby rytГ­Е™ na svГ©m taЕѕenГ­ volil komplikovanД›jЕЎГ­ cesty. ObДЌas vojenskГЎ kampaЕ€ jednoduЕЎe neprobГ­hala tak, jak si ji ДЌlovД›k naplГЎnoval. Mnohdy zВ plГЎnЕЇ, pЕЇvodnД› naДЌrtnutГЅch ve velitelskГ©m stanu, nezЕЇstalo nic neЕѕ Е™ada nesplnД›nГЅch bodЕЇ a cГ­le se nakonec dosГЎhlo zcela jinak.

Erec sГЎm sobД› pЕ™Г­sahal, Еѕe zniДЌГ­ tu imperiГЎlnГ­ pevnost co nejrychleji a okamЕѕitД› se potom vrГЎtГ­ na cestu zpГЎtky za Gwendolyn.

„Pane!“ ozval se výkřik.

Erec se podГ­val na jednoho ze svГЅch nГЎmoЕ™nГ­kЕЇ, kterГЅ mД›l sluЕѕbu ve strГЎЕѕnГ­m koЕЎi a teДЏ ukazoval prstem pЕ™ed sebe. PodГ­val se tГ­m smД›rem tГ©Еѕ a zГЎhy za ohybem Е™eky spatЕ™il imperiГЎlnГ­ hrad. Nebyl velkГЅ ale doslova pЕ™etГ©kal vojГЎky a byl strategicky umГ­stД›nГЅ pЕ™Г­mo na Е™Г­ДЌnГ­m bЕ™ehu. Byla to pomД›rnД› jednoduchГЎ opevnД›nГЎ ДЌtvercovГЎ stavba zВ kamene. Nebyla nijak vysokГЎ. ImperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ bylo kolem vidД›t velkГ© mnoЕѕstvГ­, ale ЕѕГЎdnГЅ se nedГ­val kВ Е™ece. Byli zamД›stnГЎni dohlГ­ЕѕenГ­m na vesniДЌany, kteЕ™Г­ se lopotili ve vesnici, jeЕѕ kВ hradu pЕ™Г­mo pЕ™ilГ©hala. MnozГ­ pracovnГ­ky nemilosrdnД› biДЌovali, i kdyЕѕ se neprovinili niДЌГ­m horЕЎГ­m neЕѕ Еѕe uЕѕ byli zВ dennodennГ­ tД›ЕѕkГ© prГЎce unavenГ­. Spousta zВ dozorcЕЇ se tomu dokonce hlasitД› smГЎla.

Erecova tvГЎЕ™ zrudla vzteky pЕ™i pohledu na tu nespravedlnost. KoneДЌnД› se ujistil, Еѕe vypravit se tГ­mto ramenem Е™eky nebylo ЕЎpatnГ© rozhodnutГ­. NechГЎ ty imperiГЎny zaplatit nejvyЕЎЕЎГ­ cenu aВ dГЎ tu vД›ci do poЕ™ГЎdku. MoЕѕnГЎ, Еѕe to bude jenom jehla vВ kupce imperiГЎlnГ­ho sena, ale takГ© to ve stejnГ© kupce mohlo znamenat hoЕ™Г­cГ­ zГЎpalku. Erec vД›dД›l, Еѕe pocit novД› nabytГ© svobody dГЎvГЎ lidem velkou sГ­lu a odhodlГЎnГ­.

BЕ™ehy kolem pevnosti byly lemovГЎny zakotvenГЅmi imperiГЎlnГ­mi lodД›mi, na nichЕѕ byly rozmГ­stД›ny jenom velmi sporadickГ© hlГ­dky. ImperiГЎni se cГ­tili vВ naprostГ©m bezpeДЌГ­. ProДЌ by takГ© ne, uЕѕ po staletГ­ se nebylo ve vnitrozemГ­ koho obГЎvat. Pokud ovЕЎem ДЌlovД›k nepatЕ™il kВ porobenГЅm nГЎrodЕЇm.

JenЕѕe teДЏ tu byl Erec.

SpoДЌГ­tal si, Еѕe jsou nepЕ™ГЎtelГ© vВ pЕ™esile, ale Еѕe moment pЕ™ekvapenГ­ ji snad dokГЎЕѕe vymazat. Pokud se jim podaЕ™Г­ zaГєtoДЌit dostateДЌnД› dЕЇraznД› a pЕ™edevЕЎГ­m rychle, mЕЇЕѕou je zlikvidovat bД›hem pГЎr minut.

PodГ­val se na Stroma, kterГ©mu se ruce uЕѕ tГ©mД›Е™ tЕ™ГЎsly nedoДЌkavostГ­.

„Převezmi velení na vedlejší lodi, bratře,“ řekl mu Erec. Ještě to ani nedořekl a Strom už se hnal jeho rozkaz splnit. Rozběhl se napříč palubou a plavným skokem přeskočil na vedlejší loď i bez použití lana. Tam se okamžitě hnal ke kormidlu.

Erec se podГ­val na vlastnГ­ posГЎdku, kterГЎ jej do poslednГ­ho muЕѕe sledovala a oДЌekГЎvala rozkazy.

„Nechci na sebe upozornit dřív než udeříme,“ řekl. „Musíme se potichu dostat co nejblíže to půjde. Lučištníci připravit! Všichni ať mají zbraně po ruce a schovejte se. Jestli uvidí lodě, nemusí hned vidět, že se ježí helmicemi.“

VojГЎci zaujali postavenГ­ vВ krytech proti lukostЕ™elbД› i za zГЎbradlГ­m a trpД›livД› oДЌekГЎvali dalЕЎГ­ rozkazy. Zvedl se vГ­tr a nesl lodД› pЕ™Г­mo tam, kam potЕ™ebovali. Erec cГ­til na kЕЇЕѕi ono znГЎmГ© mravenДЌenГ­, kdyЕѕ se celГЅ organismus pЕ™ipravoval na bitvu.

Byli blГ­Еѕe a blГ­Еѕe. TeДЏ uЕѕ zbГЅvalo mГ©nД› neЕѕ padesГЎt metrЕЇ a on hoЕ™el nervozitou. Doufal, Еѕe nebudou spatЕ™eni. UЕѕ potЕ™ebovali jenom kousek. Jeho muЕѕi byli rovnД›Еѕ neklidnГ­. KaЕѕdГЅ si pЕ™ГЎl, aby to uЕѕ radД›ji vypuklo a mД›li to co nejdЕ™Г­v za sebou. PotЕ™ebovali uЕѕ jenom chvГ­li, neЕѕ se dostanou do dostЕ™elu. KaЕѕdГЅ metr navГ­c bude potom mГ­t hodnotu drahГ©ho kovu. SВ luky a oЕЎtД›py budou mГ­t jenom jednu ЕЎanci a musejГ­ ji zuЕѕitkovat co nejlГ©pe.

No tak, pomyslel si. JeЕЎtД› kousГ­ДЌek.

Potom se vЕЎak jeden zВ imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ otoДЌil kВ Е™ece, zaclonil si rukou oДЌi proti slunci a zaДЌal zkoumat jejГ­ vody postupnД› po proudu dolЕЇ. Bylo jasnГ©, Еѕe je za chvГ­li spatЕ™Г­ a Еѕe to bude pЕ™Г­liЕЎ brzy. VВ tu chvГ­li jeЕЎtД› nebudou vВ dostЕ™elu.

Alistair, stojГ­cГ­ vedle nД›j, uvidД›la toho muЕѕe takГ©. NeЕѕ mohl Erec vykЕ™iknout rozkaz, kterГЅm by uvedl svГ© muЕѕe do pohybu pЕ™edДЌasnД› vВ nadД›ji, Еѕe se pЕ™esto podaЕ™Г­ zГ­skat moment pЕ™ekvapenГ­, zvedla ruku a namГ­Е™ila ji dlanГ­ pЕ™ed sebe. Kolem jejГ­ ruky se okamЕѕitД› utvoЕ™ila ЕѕlutГЎ energetickГЎ koule.

Erec uЕѕasle sledoval, jak se koule oddД›lila od AlistaiЕ™iny ruky a jako kulovГЅ blesk se motГЅlГ­m pohybem vznesla nahoru nad jejich flotilu. Potom nГЎhle nehluДЌnД› vybuchla. Vzduch se naplnil vlhkostГ­ a paprsky sluncГ­ vВ nД›m okamЕѕitД› zaДЌaly tvoЕ™it duhu. Potom vЕЎe zhoustlo a jeho flotilu zahalila mlha.

ImperiГЎlnГ­ vojГЎk se zadГ­val na podivnГЅ mlЕѕnГЅ opar nad Е™ekou, ale nic dalЕЎГ­ho uЕѕ tam nespatЕ™il. Erec se usmГЎl na Alistair a znovu se musel sГЎm sebe ptГЎt, co by si bez nГ­ byl poДЌal.

Flotila pokraДЌovala kupЕ™edu vВ perfektnГ­m zГЎkrytu.

„Tvá jemná dlaň je mocnější než ostří mého meče, má paní,“ řekl s mírnou úklonou.

UsmГЎla se.

„Pořád ještě tu bitvu musíš tím mečem vyhrát,“ odpověděla.

VГ­tr je nesl blГ­Еѕe a magickГЎ mlha se drЕѕela stГЎle nad nimi. Erec vidД›l, jak jeho muЕѕe uЕѕ pГЎlГ­ oЕЎtД›py vВ rukou a chГЎpavД› se pousmГЎl. Ten jeho pГЎlil ГєplnД› stejnД›.

„Ještě ne,“ řekl tlumeně.

Potom se mlha ponД›kud rozestoupila a Erec znovu spatЕ™il obrysy imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ na bЕ™ehu. Jejich svalnatГЎ zГЎda byla otoДЌenГЎ zГЎdy kВ Е™ece a oni se nadГЎle vД›novali svГ© krutГ© prГЎci. AЕѕ sem bylo slyЕЎet prГЎskГЎnГ­ biДЌЕЇ. JinГ­ vЕЎak teДЏ stГЎli na bЕ™ehu a pГЎtravД› se dГ­vali na tu podivnou mlhu nad Е™ekou. Byli ve stЕ™ehu a ДЌekali, co zВ toho bude.

Erecovy lodД› uЕѕ teДЏ byly jen pouhГЅch dvacet metrЕЇ od bЕ™ehu. Srdce mu tlouklo aЕѕ vВ uЕЎГ­ch. VzdГЎlenost byla nynГ­ ideГЎlnГ­ a AlistaiЕ™ino kouzlo navГ­c uЕѕ ztrГЎcelo na sГ­le. NadeЕЎla chvГ­le pro Гєtok.

„Lučištníci!“ zahřměl Erec. „Pal!“

DesГ­tky jeho muЕѕЕЇ vstaly zpoza ГєkrytЕЇ, natГЎhly luky, zamГ­Е™ily a vypГЎlily mohutnou salvu ЕЎГ­pЕЇ.

Nebe potemnД›lo hvГ­zdajГ­cГ­mi stЕ™elami, kterГ© vystoupaly zВ lodГ­, opsaly oblouk a potom se snГЎЕЎely na imperiГЎlnГ­ bЕ™eh.

O vteЕ™inu pozdД›ji uЕѕ vyvolaly vВ mГ­stД› svГ©ho dopadu mocnou salvu pЕ™ekvapenГ©ho Е™evu. Bitva zapoДЌala.

VЕЎude se rozezvuДЌely rohy, kdyЕѕ byla posГЎdka hradu upozorЕ€ovГЎna na hrozГ­cГ­ nebezpeДЌГ­ aВ hnala se o pЕ™ekot do boje.

„OŠTĚPY!“ velel Erec.

Strom byl prvnГ­, kdo se napЕ™ГЎhl a vrhnul svЕЇj krГЎsnГЅ postЕ™Г­bЕ™enГЅ oЕЎtД›p na bЕ™eh. ZbraЕ€ prosviЕЎtД›la vzduchem a doslova pЕ™iЕЎpendlila kВ zemi jednoho zВ nepЕ™ГЎtelskГЅch velitelЕЇ.

Erec vrhnul svЕЇj oЕЎtД›p hned po nД›m. Jeho zbraЕ€ mД›la zdobenГ­ zlatГ©. Potom uЕѕ nГЎsledovala mraДЌna oЕЎtД›pЕЇ ze vЕЎech palub, kterГ© na bЕ™ehu kosily zcela zaskoДЌenГ© obrГЎnce. ImperiГЎni nemД›li dostatek ДЌasu se zorientovat, ani zformovat do obrannГЅch pozic.

Hned prvnГ­ salvou jich padly desГ­tky a desГ­tky a Erec vД›dД›l, Еѕe prozatГ­m mohou slavit velkГЅ ГєspД›ch. Stovky dalЕЎГ­ch vЕЎak stГЎle stГЎly na nohou a formovaly se kВ obranД›. Erec vedl svou loДЏ ke bЕ™ehu. NadeЕЎel ДЌas si to sВ nimi rozdat zblГ­zka.

„ÚTOK!“ zahřměl.

Tasil meДЌ a vyskoДЌil na zГЎbradlГ­, ze kterГ©ho potom koДЌiДЌГ­m skokem seskoДЌil rovnou na pГ­sДЌitГЅ Е™Г­ДЌnГ­ bЕ™eh. Stovky muЕѕЕЇ z posГЎdek nГЎsledovaly jeho pЕ™Г­kladu a brzy zaplavily plГЎЕѕ jako kobylky. OkamЕѕitД› se museli zaДЌГ­t potГЅkat sВ imperiГЎny, kteЕ™Г­ uЕѕ se vzpamatovali natolik, Еѕe zaДЌali opД›tovat stЕ™elbu zВ lukЕЇ. OstrovanГ© sВ mohutnГЅm bojovГЅm pokЕ™ikem vyrazili k pevnosti, zatГ­mco imperiГЎni se rychle zformovali a vyrazili jim vВ Гєstrety.

Erec se pЕ™ikrДЌil, kdyЕѕ se na nД›j vyЕ™Г­til ohromnГЅ nepЕ™ГЎtelskГЅ vojГЎk, tЕ™Г­majГ­cГ­ tД›Еѕkou dvoubЕ™itou sekeru. Sekl sВ nГ­ ze strany ve snaze utnout Erecovi hlavu. StЕ™Г­brnГЅ se sehnul, bodnul ГєtoДЌnГ­ka do bЕ™icha a pokraДЌoval dГЎl. Jeho bojovГ© reflexy, vypilovanГ© lГ©ty dЕ™iny, se sepnuly naplno a on kolem sebe zaДЌal rozsГ©vat smrt. DalЕЎГ­ho nepЕ™Г­tele bodnul do srdce, ustoupil do strany, aby se vyhnul rГЎnД› sekerou zezadu a aniЕѕ by se otoДЌil, zaГєtoДЌil loktem sВ bodcem na konci proti dalЕЎГ­mu.

Erec se vВ Е™adГЎch svГЅch muЕѕЕЇ pohyboval o poznГЎnГ­ sviЕѕnД›ji a rychleji. Byl silnД›jЕЎГ­ neЕѕ kdokoliv zВ nich, i kdyЕѕ minimГЎlnД› Strom by sВ tГ­m nesouhlasil. ZaДЌali se probГ­jet imperiГЎlnГ­mi Е™adami, jako kdyby to byla jenom tlupa nemotornГЅch zpola vycviДЌenГЅch sedlГЎkЕЇ. Moment pЕ™ekvapenГ­ se vЕЎak brzy vyДЌerpal, boj zaДЌal bГЅt tuЕѕЕЎГ­ a jejich postup se zpomalil. ImperiГЎlnГ­ vojГЎci byli ohromnГ­ chlapi a jakmile nad nimi ДЌlovД›k ztratil psychologickou vГЅhodu, byl to zaДЌГЎtek konce. Erec teДЏ vidД›l, Еѕe kolem zaДЌГ­nГЎ umГ­rat pЕ™Г­liЕЎ mnoho zВ jeho vojГЎkЕЇ.

On a Strom se vЕЎak nadГЎle probГ­jeli nepЕ™ГЎteli sВ lehkostГ­. Razili si jimi cestu jako dГ©moni vypuЕЎtД›nГ­ zВ pekla. Nikdo zВ imperiГЎnЕЇ je nedokГЎzal zasГЎhnout.

Jejich poДЌГ­nГЎnГ­ inspirovalo ostatnГ­ a tak bylo brzy po boji. PГ­sek Е™Г­ДЌnГ­ho bЕ™ehu se zbarvil do ruda aВ tД›la, kterГЎ do tГ© bЕ™eДЌky dopadla, patЕ™ila zВ velkГ© ДЌГЎsti imperiГЎnЕЇm. PЕ™esto mezi nimi vЕЎak bylo i nezanedbatelnГ© mnoЕѕstvГ­ JihoostrovanЕЇ.

Erec rozzuЕ™enД› vedl svЕЇj voj vstЕ™Г­c pevnosti, kterГЎ byla stГЎle tД›Еѕce brГЎnД›na. VybД›hl po kamennГЅch schodech a srazil se sВ vojГЎkem, kterГЅ vedl dalЕЎГ­ jednotku imperiГЎnЕЇ do vГЅpadu. NekompromisnД› jej bodl do srdce a zГЎroveЕ€ se uhnul rГЎnД› jeho bojovГ© palice. UkroДЌil do strany, sekl dalЕЎГ­ho a poslal jej padat ze schodЕЇ, ale rГЎnД› vojГЎka, pЕ™ibГ­hajГ­cГ­ho za nГ­m se uЕѕ nestihl vyhnout. JenЕѕe to uЕѕ dorazili ostatnГ­ a Strom svГЅm meДЌem rГЎnu mГ­Е™enou na Ereca odvedl stranou a jГ­lcem meДЌe potom ГєtoДЌnГ­ka srazil. To uЕѕ se jejich rytГ­Е™i valili nahoru po schodech jako lavina.

Erec pokraДЌoval kupЕ™edu, bral schody po tЕ™ech, aЕѕ se dostal kВ hoЕ™ejЕЎГ­mu ochozu hradu. DesГ­tky imperiГЎnЕЇ, jeЕѕ ochoz drЕѕely, nynГ­, pЕ™i pohledu na porГЎЕѕku jejich bratЕ™Г­ aВ rychlГЅ postup ErecovГЅch muЕѕЕЇ, zaДЌaly panikaЕ™it aВ dГЎvaly se na ГєtД›k. VojГЎci utГ­kali na druhou stranu hradu, kde bylo dalЕЎГ­ schodiЕЎtД›, vedoucГ­ do uliДЌek otrockГ© vesnice. JenЕѕe tam se se zlou potГЎzali. VesniДЌanГ© mД›li dostatek ДЌasu pochopit, co se to dД›je a jakГ© nadД›je jim zВ toho plynou. Jejich shrbenГ© hЕ™bety a uslzenГ© oДЌi byly teДЏ ty tam a ruce, kterГ© jeЕЎtД› pЕ™ed chvГ­li motykami okopГЎvaly tvrdou zem, teДЏ tЕ™Г­maly tytГ©Еѕ nГЎstroje za zcela jinГЅm ГєДЌelem, avЕЎak s nemenЕЎГ­ zruДЌnostГ­. Pustili se do imperiГЎnЕЇ sВ mnohem vД›tЕЎГ­ chutГ­, neЕѕ pЕ™edtГ­m do prГЎce a jakmile ukoЕ™istili jejich biДЌe, zaДЌali jim teprve dГЎvat opravdovГЅ vГЅprask.

VojГЎci nic podobnГ©ho neДЌekali a tak jim nabД›hli do rГЎny zcela nepЕ™ipraveni. Otroci je bili hlava nehlava, i kdyЕѕ uЕѕ leЕѕeli na zemi, znovu a znovu a znovu, dokud se nepЕ™estali hГЅbat a mnohdy i dlouho potom. Do vesnice koneДЌnД› dorazila spravedlnost.

Erec stГЎl na ochozu dobytГ©ho hradu, ztД›Еѕka oddychoval a tiЕЎe se dГ­val, jak jsou poslednГ­ zbytky imperiГЎnЕЇ likvidovГЎny. Bylo po bitvД›. Jeho rytГ­Е™i obsadili celou pevnost a koho nezabili oni, toho uhnali a ubili vesniДЌanГ© vВ ulicГ­ch.

Potom se vЕЎude rozlehly oslavnГ© vГЅkЕ™iky, kterГ© sГ­lily a sГ­lily, aЕѕ i ten nejvД›tЕЎГ­ straЕЎpytel, zalezlГЅ kdesi vВ praseДЌГ­m chlГ­vku vД›dД›l, Еѕe se stalo nД›co mimoЕ™ГЎdnГ©ho. Byl to kЕ™ik vГ­tД›zstvГ­, svobody aВ triumfu. Erec teДЏ uЕѕ vД›dД›l, Еѕe to za to zdrЕѕenГ­ stГЎlo. Tohle byla cesta, po kterГ© ЕЎampion rytГ­Е™skГ©ho Е™ГЎdu StЕ™Г­brnГЅch musel krГЎДЌet.




KAPITOLA SEDMГЃ


Godfrey sedД›l na podlaze vВ podzemnГ­m Гєkrytu pod SilisinГЅm palГЎcem. Akorth sВ Fultonem aВ Ario sВ Merekem sedД›li vedle nД›j, zatГ­mco Drey leЕѕel na podlaze u jejich nohou a Silis se svГЅmi muЕѕi sedД›la naproti. Nikdo nemluvil, jejich hlavy byly svД›ЕЎenГ©, rukama objГ­mali vlastnГ­ kolena a vЕЎichni vД›dД›li, Еѕe smrt mЕЇЕѕe pЕ™ijГ­t vВ kaЕѕdГ©m okamЕѕiku. MГ­stnost se otЕ™ГЎsala, jak vВ ulicГ­ch nad nГ­ postupovala armГЎda drancujГ­cГ­ mД›sto Volusia. Podle zvuku to vypadalo jako kdyЕѕ se jej RytГ­Е™i Sedmi rozhodli roztrhat na cucky.

Godfrey si dopЕ™ГЎl dalЕЎГ­ dlouhГЅ lok ze svГ©ho mД›chu sВ vГ­nem. UЕѕ byl poslednГ­. PokouЕЎel se jГ­m poloЕѕit mlhu na strach zВ pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ch imperiГЎnЕЇ, ale nД›jak se to nedaЕ™ilo. ZГ­ral na vlastnГ­ boty a pЕ™emГЅЕЎlel, jak jen to mohlo vЕЎechno dojГ­t aЕѕ sem. Ani ne pЕ™ed dvД›ma roky byl vВ bezpeДЌГ­ a pohodlГ­ vВ Prstenu, pil jako duha a nemД›l jinГ© starosti, neЕѕ kterГЎ krДЌma mГЎ zrovna nejlepЕЎГ­ pivo a kterГЅ nevД›stinec zrovna pЕ™ijal do sluЕѕeb novГ© krГЎsky. A teДЏ byl na druhГ© stranД› moЕ™e vВ ImpГ©riu chycen vВ pasti vВ podzemГ­ cizГ­ho mД›sta, kterГ© se armГЎda toho stejnГ©ho stГЎtu bЕЇhvГ­proДЌ pokouЕЎela rozbГ­t na kusy. VlastnД› uЕѕ teДЏ byli vЕЎichni ve spoleДЌnГ© rakvi.

VВ hlavД› mu bzuДЌelo, ale on nevzdГЎval svou snahu pЕ™imД›t se myslet jasnД›. VД›dД›l, na co jeho pЕ™ГЎtelГ© teДЏ myslГ­, ДЌetl to z jejich pohledЕЇ. Nikdy ho nemД›li poslechnout a namГ­sto toho se mД›li pokusit o ГєtД›k, kdyЕѕ se kВ tomu nabГ­zela moЕѕnost. Kdyby se nevrГЎtili pro Silis, mohli zkusit svГ© ЕЎtД›stГ­ na lodi a tЕ™eba by se, navzdory jejГ­mu tvrzenГ­, nakonec zВ pЕ™Г­stavu nД›jak dostali. TeДЏ uЕѕ mohli bГЅt od Volusie poЕ™ГЎdnД› daleko.

PokouЕЎel se nalГ©zt uspokojenГ­ vВ tom, Еѕe se mu, alespoЕ€ prozatГ­m, podaЕ™ilo tГ©to ЕѕenД› zachrГЎnit Еѕivot. Kdyby sem nedorazil vДЌas a nevaroval ji, teДЏ by jiЕѕ urДЌitД› byla mrtvГЎ. Ta cesta tedy nebyla zbyteДЌnГЎ, i kdyЕѕ se mu to rozhodnutГ­ pЕ™Г­liЕЎ nepodobalo.

„A co teď?“ zeptal se Akorth.

PodГ­val se na nД›j a vВ jeho oДЌГ­ch bylo obvinД›nГ­. Nahlas vyslovil to, co si ostatnГ­ nejspГ­ЕЎe mysleli tГ©Еѕ.

Godfrey se rozhlГ©dl po tГ© malГ© pochodnД›mi spoЕ™e osvД›tlenГ© mГ­stnosti. Ty pochodnД› uЕѕ navГ­c dohoЕ™Г­valy. ZbГЅvalo jim nД›co maliДЌko jГ­dla a poslednГ­ mД›ch sВ pitГ­m. Potom uЕѕ bude nГЎsledovat jenom ДЌekГЎnГ­ na smrt. NahoЕ™e se mД›sto nadГЎle otЕ™ГЎsalo pod Гєdery ГєtoДЌГ­cГ­ armГЎdy. Godfrey pЕ™emГЅЕЎlel, jak dlouho to jeЕЎtД› potrvГЎ. Hodiny? Dny? Jak dlouho mЕЇЕѕe RytГ­Е™ЕЇm Sedmi zabrat obsazenГ­ mД›sta Volusie? Odejdou potom?

„Po nás nejdou,“ řekl do šera. „Tam nahoře bojují imperiáni proti imperiánům. Chtějí se Volusii pomstít. S námi to nemá nic společného.“

Silis ale zakroutila hlavou.

„Oni tu vyplení úplně všechno,“ řekla vážným, pevným hlasem. „Rytíři Sedmi dělají svou práci pořádně a nikdy se nevzdávají.“

VЕЎichni se odmlДЌeli.

„Jak dlouho tady dole můžeme přežít?“ zeptal se Merek.

Silis se podГ­vala na tenДЌГ­ci se zГЎsoby a zakroutila hlavou.

„Možná tak týden,“ odpověděla.

Tu najednou shora pЕ™iЕЎla straЕЎlivГЎ rГЎna. Strop nad nimi se otЕ™ГЎsl a zasypal je sprЕЎkou suti. Godfrey cГ­til, Еѕe kamennГЎ podlaha pod jeho nohama se zachvД›la.

Silis vyskoДЌila a ustaranД› si zaДЌala prohlГ­Еѕet strop, kterГЅ hrozil provalenГ­m.

„Už jsou v mém paláci,“ řekla spíše sama k sobě, než k ostatním.

Godfrey vidД›l smutek vВ jejГ­ tvГЎЕ™i. Nedivil se, prГЎvД› pЕ™ichГЎzela o vЕЎechno, co mД›la.

KdyЕѕ se na nД›j vЕЎak podГ­vala, spatЕ™il vВ jejГ­ch oДЌГ­ch vdД›ДЌnost.

„Kdyby nebylo vás, teď bych byla tam nahoře. Zachránili jste nás.“

Godfrey si povzdechl.

„Jenže co z toho?“ zeptal se rozmrzele. „Jediné, čeho jsme dosáhli je, že zemřeme tady dole a pomaleji.“

Silis se takГ© zamraДЌila.

„Pokud tu zůstaneme,“ zeptal se Merek, „umřeme?“

Silis se na nД›j podГ­vala a potom smutnД› pЕ™ikГЅvla.

„Ano,“ odpověděla. „Ne dnes ani zítra, ale za pár dní už to přijde. Oni se sem dolů nejspíš nedostanou, ale to samé platí pro nás. My nahoru také nemůžeme. Jakmile nám dojde jídlo a voda, je po nás.“

„Co tedy budeme dělat?“ zeptal se Ario. „Ty tady chceš umřít? Protože já to teda v plánu nemám.“

Silis zaДЌala zachmuЕ™enД› pЕ™echГЎzet sem a tam. PЕ™emГЅЕЎlela.

Po chvГ­li se zarazila.

„Je tu jedna možnost,“ řekla. „Je to velmi riskantní, ale mohlo by se to povést.“

PodГ­vala se na nД›. Godfrey zadrЕѕel dech vВ oДЌekГЎvГЎnГ­ toho, co jim navrhne.

„Ještě za mého otce tu pod palácem byla další podzemní chodba,“ řekla. „Vede ven do města. Pokud ještě pořád existuje a my ji najdeme, můžeme se tudy v noci pokusit utéct a dostat se do přístavu. Tam sedneme na jednu z mých lodí, pokud tam ještě vůbec nějaké jsou, a odplujeme pryč.“

RozprostЕ™elo se zadumanГ©, nejistГ© ticho.

„Riskantní,“ zhodnotil Merek. „Město je zaplavené nepřáteli. Jak bychom se tam mohli dostat, aniž by nás zabili?“

Silis pokrДЌila rameny.

„Pravda,“ připustila. „Pokud nás chytí, je po nás. Pokud ale počkáme do tmy a zabijeme kohokoliv, kdo nám bude stát v cestě, a třeba se nám to nakonec podaří.“

„A co když tu chodbu nakonec opravdu najdeme, dokonce se dostaneme i do přístavu, ale tam zjistíme, že tam žádné plavbyschopné lodě nezbyly?“ zeptal se Ario.

PodГ­vala se na nД›j.

„Žádný plán není jistý,“ řekla. „Tam nahoře docela pravděpodobně umřeme – stejně jako tady.“

„Smrt si jednou přijde pro každého,“ vložil se do toho Godfrey, vstal a podíval se všem do tváří. „Otázka zní, jak to chceme udělat. Zalezlí jako krysy tady dole? Nebo na cestě na svobodu?“

Jeden po druhГ©m vstali, podГ­vali se na nД›j a vГЎЕѕnД› pokГЅvali hlavami.

PlГЎn se zrodil. JeЕЎtД› tГ©to noci se pokusГ­ uprchnout.




KAPITOLA OSMГЃ


Loti sВ Locem krГЎДЌeli na ostrГ©m pouЕЎtnГ­m slunci. Oba byli svГЎzГЎni okovy jeden kВ druhГ©mu aВ postrkovГЎni kupЕ™edu imperiГЎlnГ­mi dozorci. KrГЎДЌeli pustou krajinou a Loti musela neustГЎle pЕ™emГЅЕЎlet, proДЌ se jejГ­ bratr rozhodl dobrovolnД› pЕ™ihlГЎsit na tu nebezpeДЌnou prГЎci. Copak se doДЌista zblГЎznil?

„Na cos myslel?“ řekla mu tiše. Tu byli zezadu postrčeni tak hrubě, že Loc ztratil rovnováhu a málem upadl. Loti jej zachytila za paži.

„Proč ses na to přihlásil?“ dodala.

„Podívej se kupředu,“ řekl její bratr. „Co tam vidíš?“

Loti vzhlГ©dla a nevidД›la nic neЕѕ zdГЎnlivД› nekoneДЌnou pouЕЎЕҐ a zГЎstup otrokЕЇ, kterГЅ se plahoДЌil napЕ™Г­ДЌ. Na obzoru potom stГЎlo skalnatГ© nГЎvrЕЎГ­, na nД›mЕѕ se lopotili mnozГ­ dalЕЎГ­. VЕЎude bylo moЕѕno vidД›t dozorce a slyЕЎet prГЎskГЎnГ­ biДЌЕЇ.

„Nevidím nic,“ odpověděla netrpělivě, „jenom to, co pořád dokola: otroci sdíraní na kůži od nenažraných imperiánů.“

Tu jГ­ najednou zГЎda olГ­zl biДЌ aЕѕ vykЕ™ikla.

PodГ­vala se do zamraДЌenГ© tvГЎЕ™e jejich dozorce.

„Zavři zobák!“ poručil jí.

Loti se zВ tГ© bolesti chtД›lo breДЌet, ale pЕ™inutila se zЕЇstat klidnГЎ a pokraДЌovat vВ chЕЇzi. Е li sВ Locem dГЎl, chЕ™estГ­ce pЕ™itom Е™etД›zy. Loti si vЕЎak vВ duchu pЕ™Г­sahala, Еѕe vЕЎechny ty imperiГЎny zabije, jestli se jГ­ kВ tomu nД›kdy naskytne pЕ™Г­leЕѕitost.

PokraДЌovali tiЕЎe dГЎl. Jejich boty kЕ™upaly o kamenitГ© pouЕЎtnГ­ podloЕѕГ­. Po chvГ­li se vЕЎak Loc za chЕЇze znovu kВ sestЕ™e pЕ™iblГ­Еѕil.

„Nejde o to, co vidíš,“ řekl tiše, „ale o to, co nevidíš. Podívej se pořádně. Tam nahoře na tom útesu.“

DГ­vala se tam znovu a znovu nespatЕ™ila nic zvlГЎЕЎtnГ­ho.

„Je tam jenom jeden dozorce. Jeden. Na dva tucty otroků. Podívej se zpátky a řekni mi, kolik jich vidíš tam.“

Loti se nenГЎpadnД› ohlГ©dla a spatЕ™ila desГ­tky otrokГЎЕ™ЕЇ, jak dohlГ­ЕѕejГ­ na mnoЕѕstvГ­ otrokЕЇ lГЎmajГ­cГ­ch kГЎmen a obdД›lГЎvajГ­cГ­ch nepoddajnou pЕЇdu. Znovu se otoДЌila kВ Гєtesu a koneДЌnД› pochopila, co mГЎ jejГ­ bratr na mysli.

Nejenom, Еѕe je tam ten dozorce ГєplnД› sГЎm, ale navГ­c nedaleko postГЎvala i jeho zerta. To byla pЕ™ece cesta kВ ГєtД›ku.

Loti byla nadЕЎenГЎ.

Loc pokГЅval hlavou na znamenГ­, Еѕe si koneДЌnД› rozumД›jГ­.

„Vrcholek útesu je nejhorší pracoviště ze všech,“ řekl. „Je tam největší vedro a člověk může snadno spadnout. Pro nás je to však, sestřičko, příležitost.“

Tu byla Loti najednou hrubД› nakopnuta zezadu. ZapotГЎcela se a strhla sВ sebou i Loca. Byli hnГЎni jako dobytek kВ Гєtesu. Loti se pokouЕЎela znovu popadnout zpola vyraЕѕenГЅ dech a hlavnД› neupadnout. NemД›li by problГ©m ji umlГЎtit kВ smrti, kdyby uЕѕ nebyla schopnГЎ pracovat. KupЕ™edu ji vЕЎak hnala nadД›je. KoneДЌnД› mД›li nД›jakГЅ plГЎn.

Loti by si nikdy nemyslela, Еѕe by jejГ­ bratr byl tak odvГЎЕѕnГЅ, Еѕe by se imperiГЎnЕЇm otevЕ™enД› vzepЕ™el, ale zoufalstvГ­ dokГЎЕѕe ДЌlovД›ka promД›nit a ona teДЏ vВ jeho oДЌГ­ch vidД›la odhodlГЎnГ­ nesmГ­Е™it se sВ bГ­dnГЅm osudem otrokЕЇ. VidД›la jej vВ novГ©m svД›tle a zaДЌala jej obdivovat. Jeho plГЎn se jГ­ velice zalГ­bil.

„A co naše pouta?“ zeptala se, když si byla jistá, že dozorce neposlouchá.

Loc pokynul hlavou.

„Na jeho sedle,“ odpověděl. „Podívej se pořádně.“

Loti se znovu podГ­vala na zvГ­Е™e a spatЕ™ila, Еѕe mГЎ u sedla povД›ЕЎenГЅ dlouhГЅ meДЌ. Ten jistД› jejich Е™etД›zy dokГЎЕѕe rozetnout. Opravdu by se odsud mohli dostat.

PoprvГ© od chvГ­le, kdy byli chyceni, pocГ­tila Loti ЕЎpetku optimismu. PokraДЌovali dГЎl na pracovnГ­ pozici. OstatnГ­ otroci byli zlomenГ­ a utrmГЎcenГ­. MuЕѕi a Еѕeny, kteЕ™Г­ bez nadД›je na lepЕЎГ­ uЕѕ pЕ™Г­liЕЎ dlouho vykonГЎvali monotГіnnГ­ a extrГ©mnД› nГЎroДЌnou prГЎci. VВ jejich oДЌГ­ch uЕѕ nezbyla ani ЕЎpetka vzdoru. Loti vД›dД›la, Еѕe by jim vВ pЕ™Г­padД› nouze nikdo zВ nich nejspГ­ЕЎe nepomohl. Oni ji snad ale potЕ™ebovat ani nebudou. JedinГ©, ДЌeho jim bylo tЕ™eba, byla jedna malГЎ ЕЎance. OstatnГ­ otroci by jim mohli jenom poslouЕѕit pro rozptГЅlenГ­ pozornosti.

Loti byla znovu hrubД› nakopnuta a tentokrГЎt uЕѕ rГЎnu neustГЎla. TvrdД› pЕ™istГЎla na bЕ™icho a odЕ™ela si ruce. UЕѕ byli pЕ™Г­mo u Гєtesu. Dozorce ji surovД› chytil za halenu na zГЎdech, vytГЎhl ji na nohy, beze slova se otoДЌil a krГЎДЌel po kamenitГ© cestД› zpГЎtky.

„Do řady!“ zařval muž, jenž převzal velení po něm.

PЕ™itom chytil Loti zezadu za krk a smГЅknul jГ­ kВ ostatnГ­m otrokЕЇm. KdyЕѕ se potom seЕ™adili tak, jak si pЕ™ГЎl, byla jГ­ podГЎna dlouhГЎ dЕ™evД›nГЎ motyka sВ Еѕeleznou hlavicГ­. Loti byla vybrГЎna, aby ryla zem kolem Гєtesu spolu sВ dalЕЎГ­mi Еѕenami.

PodГ­vala se na Loca a ten na ni vГЅznamnД› kГЅvnul. Nastala chvГ­le, kdy to musГ­ provГ©st, anebo se navЕѕdy smГ­Е™it sВ osudem.

Loti vykЕ™ikla, zvedla motyku nad hlavu a vЕЎГ­ silou jГ­ praЕЎtila dozorce zezadu do hlavy. Sama se jГ­ pЕ™itom tГ©mД›Е™ pustila, kdyЕѕ vidД›la, jak se Еѕelezo zaboЕ™ilo do jeho lebky.

Celou akci provedla velice rychle a ten muЕѕ ji navГ­c neДЌekal. NemД›l ЕѕГЎdnГЅ ДЌas reagovat. Nikdo zВ ostatnГ­ch otrokЕЇ by si nic podobnГ©ho nikdy nedovolil.

Lotininy ruce se rozbrnД›ly od zpД›tnГ© vazby. Nejprve se zdД›ЕЎenД›, ale pozdД›ji se stГЎle vД›tЕЎГ­m potД›ЕЎenГ­m, dГ­vala, jak imperiГЎn padl na kolena a potom tvГЎЕ™Г­ kВ zemi. JejГ­ zГЎda stГЎle jeЕЎtД› palДЌivД› bolela od jejich biДЌЕЇ a toto byla alespoЕ€ drobnГЎ satisfakce.

JejГ­ bratr kВ tomu muЕѕi doЕЎel, napЕ™ГЎhl se vlastnГ­ motykou a jeЕЎtД› jednou jej udeЕ™il, aby se ujistil, Еѕe je skuteДЌnД› mrtev.

Dozorce uЕѕ se ani nepohnul.

Loti cГ­tila srdce aЕѕ vВ krku, tД›Еѕce oddychovala a najednou byla celГЎ mokrГЎ od potu. Zahodila zkrvavenou motyku a podГ­vala se na Loca. DokГЎzali to.

RozhlГ©dla se kolem a spatЕ™ila, Еѕe ostatnГ­ otroci ustali vВ prГЎci a s pusami otevЕ™enГЅmi dokoЕ™ГЎn se dГ­vali na jejich poДЌГ­nГЎnГ­. VД›tЕЎina vypadala zdД›ЕЎenД›.

TeДЏ vЕЎak nesmД›li plГЅtvat drahocennГЅmi vteЕ™inami. Loti sВ Locem se rozbД›hli kВ zertД›, aЕѕ jejich Е™etД›zy chrastily. Loti popadla prvotЕ™Г­dnГ­ imperiГЎlnГ­ meДЌ, pЕ™ipГЎsanГЅ kВ sedlu zvГ­Е™ete, zvedla jej nad hlavu a otoДЌila se.

„Pozor!“ zakřičela na Loca.

Bratr se pЕ™ikrДЌil a Loti vЕЎГ­ silou ЕҐala. MeДЌ vykЕ™esal na ЕѕeleznГ©m Е™etД›zu pГЎr jisker a ДЌistД› jej pЕ™eЕҐal. KoneДЌnД› byli volnГ­.

Loti se otoДЌila, aby naskoДЌila na zertu, kdyЕѕ tu se ozval kЕ™ik.

„O co my!?“ křičel ten hlas.

OstatnГ­ otroci uЕѕ se hnali kВ nim, vzГЎjemnД› si pЕ™idrЕѕujГ­c okovy. Loti se otoДЌila zpГЎtky kВ zertД›. DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe jejich ГєspД›ch zГЎvisГ­ na rychlosti. ChtД›la odsud okamЕѕitД› vyrazit na vГЅchod do Volusie, kterГЎ byla poslednГ­m mГ­stem, kde spatЕ™ila svГ©ho Daria. TЕ™eba tam poЕ™ГЎd jeЕЎtД› nД›kde je a ona by jej mohla najГ­t. ZГЎroveЕ€ vЕЎak nedokГЎzala snГ©st pomyЕЎlenГ­, Еѕe by tu ty ostatnГ­ uboЕѕГЎky jenom tak nechala.

Vrhla se kupředu a začala jim rychle přesekávat okovy. Netrvalo dlouho a všichni byli volní. Nevěděla, co si s nečekaně nabytou svobodou počnou – ale aspoň jim dala šanci se o něco pokusit.

VyskoДЌila do sedla zerty a podala Locovi ruku. Bratr kВ nГ­ natГЎhl svou zdravou ruku a nechal se vytГЎhnout za nГ­. Loti potom zaДЌala zertu po imperiГЎlnГ­m zpЕЇsobu bГ­t, aby ji pЕ™inutila kВ pohybu.

ZvГ­Е™e zaЕ™valo a vyrazilo do bД›hu. Najednou byli volnГ­, vzduch jim bral slova zВ Гєst a jim se pЕ™itom chtД›lo kЕ™iДЌet radostГ­. NД›kde za nimi se ale uЕѕ zaДЌaly ozГЅvat vГЅkЕ™iky imperiГЎlnГ­ch dozorcЕЇ, kteЕ™Г­ spatЕ™ili, co se to na Гєtesu dД›je. Loti na nД› nemГ­nila ДЌekat. Vedla zertu pryДЌ od tД›ch skal i vЕЎeho ostatnГ­ho a rovnou do pustГ© pouЕЎtД›. ImperiГЎlnГ­ dozorce i vЕЎechno to otroctvГ­ nechali za sebou a vyrazili vstЕ™Г­c svobodД›.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Darius se vВ ЕЎoku dГ­val na toho zГЎhadnГ©ho muЕѕe, kterГЅ kleДЌel nad nГ­m.

Jeho otec.

DГ­val se mu do oДЌГ­ a celГЅ okolnГ­ svД›t se na tu chvГ­li jakoby zastavil. Najednou to vЕЎechno dГЎvalo smysl. Darius mД›l od zaДЌГЎtku pocit, Еѕe je na tom muЕѕi nД›co zvlГЎЕЎtnГ­ho. Ta podoba, to nД›co, co mu nedГЎvalo spГЎt od chvГ­le, kdy jej poprvГ© spatЕ™il.

Jeho otec!

To pomyЕЎlenГ­ mu ani nepЕ™ipadalo reГЎlnГ©.

PЕ™estu tu byl. KleДЌel nad nГ­m a prГЎvД› mu zachrГЎnil Еѕivot, kdyЕѕ zablokoval rГЎnu imperiГЎlnГ­ho vojГЎka, kterГЎ by Daria jistД› zabila. Riskoval vlastnГ­ Еѕivot tГ­m, Еѕe vstoupil do arГ©ny ve chvГ­li, kdy byl jeho syn jiЕѕ poraЕѕen.

Riskoval kvЕЇli nД›mu vЕЎechno. Ale proДЌ?

„Otče,“ zašeptal Darius tázavě a užasle zároveň.

SkuteДЌnost, Еѕe byl krvГ­ toho skvД›lГ©ho bojovnГ­ka, jej naplЕ€ovala pГЅchou. Nikdy nepotkal nikoho, kdo by byl v boji lepЕЎГ­. TЕ™eba se jednou i zВ Daria stane podobnД› impozantnГ­ vГЎleДЌnГ­k.

Otec mu podal ruku, aby jej vytГЎhl na nohy. Stisk jeho ruky byl pevnГЅ a silnГЅ. Darius si nechal pomoci a znovu vstal do boje. Najednou mД›l opravdovГЅ dЕЇvod pokraДЌovat dГЎl a nevzdat se.

Rychle se sehnul, sebral ze zemД› svЕЇj meДЌ a otoДЌil se, aby se po otcovД› boku postavil blГ­ЕѕГ­cГ­ se hordД› imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ. PotГ©, co zlikvidovali ony pЕ™erostlГ© bytosti, totiЕѕ poЕ™adatelГ© her vyslali novou vlnu a tentokrГЎt to byla ДЌistД› armГЎdnГ­ zГЎleЕѕitost.

DivГЎci burГЎceli nadЕЎenГ­m nad neДЌekanГЅm vГЅvojem udГЎlostГ­, zatГ­mco Darius se dГ­val do nestvЕЇrnГЅch tvГЎЕ™Г­ imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ se na nД› sВ dlouhГЅmi kopГ­mi Е™Г­tili. ZaДЌal se soustЕ™edit aВ tu se bД›h okolnГ­ho svД›ta zaДЌal zpomalovat.

KdyЕѕ se prvnГ­ vojГЎk pЕ™iblГ­Еѕil, na poslednГ­ chvГ­li se napЕ™ГЎhl a vrhl svГЅm kopГ­m jako oЕЎtД›pem. Darius mД›l co dД›lat, aby se staДЌil sehnout a zГЎroveЕ€ ustoupit do strany. Hned za kopГ­m totiЕѕ nГЎsledoval vojГЎk, kterГЅ jej chtД›l sВ rozpaЕѕenГЅma rukama srazit kВ zemi. Darius jej vВ okamЕѕiku, kdy jej mГ­jel, udeЕ™il jГ­lcem meДЌe do spГЎnku. To uЕѕ se musel vyhГЅbat meДЌi dalЕЎГ­ho. Jako koДЌka se uhnul do strany a bodl muЕѕe do bЕ™icha.

DalЕЎГ­ vojГЎk se na nД›j vyЕ™Г­til z boku a chtД›l Daria bodnout kopГ­m do Еѕeber. Byl pЕ™Г­liЕЎ rychlГЅ, neЕѕ aby se chlapec staДЌil brГЎnit. JenЕѕe to uЕѕ se ozvalo kovovГ© zaЕ™inДЌenГ­, kdyЕѕ rГЎnu odvedla hЕЇl jeho otce. Darius se na nД›j vdД›ДЌnД› podГ­val. ImperiГЎn potom dostal holГ­ pЕ™Г­mo mezi oДЌi a porouДЌel vВ bezvД›domГ­ kВ zemi.

DariЕЇv otec roztoДЌil svou hЕЇl jako tornГЎdo a postavil se celГ© skupinД› nepЕ™ГЎtel najednou. HЕЇl lГ©tala doprava i doleva a kopГ­ vojГЎkЕЇ od nГ­ jenom odletovala. TanДЌil mezi nimi sВ lehkostГ­ gazely aВ vВ rychlГ©m sledu je srГЎЕѕel kВ zemi. ZpЕЇsob, jakГЅm vlГЎdnul svou zbranГ­ i kaЕѕdiДЌkГЅ detail jeho pohybu byl vД›cГ­ umД›leckГ© ДЌistoty a krГЎsy. Bodal je do stЕ™edu hrudi, mezi oДЌi, podpaЕѕnГ­ch i podkolenГ­ch jamek podle toho, kde se zrovna otevЕ™elo mГ­sto, jeЕѕ by stГЎlo za zГЎsah. Byl jako divokГЅ vГ­tr a zГЎroveЕ€ klidnГЅ a metodickГЅ jako mД›sГ­c svГ­tГ­cГ­ nad noДЌnГ­ tЕЇnГ­.

Inspirován otcovou virtuozitou bil se Darius jako smyslů zbavený. Sekal, bodal, blokoval a zároveň ukračoval a uhýbal do stran i k zemi. Jeho meč se srážel s čepelemi nepřátel a vykřesával sprchy jisker. Nepřátelé byli větší než on, ale Darius měl více odhodlání a na rozdíl od nich bojoval o holý život – a před zraky svého otce. Odrazil nejednu ránu, která byla míněna jemu a zachránil jej tak před smrtí, které by neunikl ani se svými tanečnickými dovednostmi. I Darius srážel jednoho soupeře za druhým.

Po chvГ­li zbyl uЕѕ jenom jedinГЅ imperiГЎn. RozbД›hl se sВ meДЌem nad hlavou na Daria, ten poДЌkal na nejvhodnД›jЕЎГ­ okamЕѕik a potom jednoduЕЎe bodnul pЕ™ed sebe. ZasГЎhl muЕѕe pЕ™Г­mo do hrudi. ImperiГЎn vykulil oДЌi, chytil se za rГЎnu a padl mrtev kВ zemi.

Darius stanul vedle svГ©ho otce, oba ztД›Еѕka oddychovali a prohlГ­Еѕeli si spouЕЎЕҐ, kterou kolem sebe napГЎchali. VЕЎude kolem nich se rozklГЎdal koberec zВ tД›l pobitГЅch nepЕ™ГЎtel. I nad touto vlnou zvГ­tД›zili.

Darius mД›l pocit, Еѕe po boku svГ©ho otce se mЕЇЕѕe postavit naprosto ДЌemukoliv. SpoleДЌnД› byli silou, kterou nebylo moЕѕnГ© jenom tak zastavit. Bojovat na otcovД› stranД› pro nД›j pЕ™itom byla radost, kterou vВ arГ©nД› jeЕЎtД› nikdy pЕ™edtГ­m nepocГ­til. O otci odjakЕѕiva pouze snil a vВ tД›ch snech vЕѕdycky hrГЎlo velkou roli, Еѕe ten muЕѕ byl velkГЅm bojovnГ­kem. TeДЏ se potvrdily a vyvrГЎtily vЕЎechny ty povГ­daДЌky lidГ­ zВ jeho vesnice o tom, Еѕe otec byl jenom obyДЌejnГЅ otrok jako ostatnГ­.

RozezvuДЌelo se mnoЕѕstvГ­ rohЕЇ a dav znovu propukl vВ jГЎsot. Darius zprvu doufal, Еѕe patЕ™Г­ jejich vГ­tД›zstvГ­, ale to se pЕ™epoДЌГ­tal. VelkГЎ ЕѕeleznГЎ vrata na vzdГЎlenГ©m konci arГ©ny se znovu otevЕ™ela a bylo jasnГ©, Еѕe budou muset ДЌelit nД›ДЌemu dalЕЎГ­mu.

Ozvalo se uЕЎirvoucГ­ zatroubenГ­. Bylo silnГ© tak, Еѕe mД›l ДЌlovД›k pocit, Еѕe mu prasknou bubГ­nky aВ jenom stД›ЕѕГ­ odolГЎval nutkГЎnГ­ si zakrГЅt uЕЎi. Slon! Darius se sВ tlukoucГ­m srdcem dГ­val na velkou brГЎnu, ve kterГ© se potom kВ jeho zdД›ЕЎenГ­ objevila ta zvГ­Е™ata hned dvД›. Jejich kЕЇЕѕe byla ДЌernГЎ jako uhlГ­. Jenom bД›lostnГ© dlouhГ© kly se zbarvenГ­ zvГ­Е™ete vzpГ­raly. Sloni byli rozzuЕ™enГ­ a kdyЕѕ vbД›hli sВ dunД›nГ­m do arГ©ny, zaДЌali zmovu troubit.

Vzduch se pЕ™itom zvuku otЕ™ГЎsal a Dariova kolena spolu sВ nГ­m. Sloni se zvedli na zadnГ­ a kdyЕѕ potom dopadli zpГЎtky, zpЕЇsobili malГ© zemД›tЕ™esenГ­. Dokonce i DariЕЇv otec neklidnД› pЕ™eЕЎlГЎpl zВ jednГ© nohy na druhou. Za krky jim sedД›li imperiГЎlnГ­ vojГЎci, obleДЌenГ­ od hlavy aЕѕ kВ patД› vВ ДЌernГ© zbroji a ozbrojenГ­ meДЌi a dlouhГЅmi kopГ­mi.

Darius si obД› ta monstra prohlГ­Еѕel. Byla vД›tЕЎГ­ neЕѕ cokoliv, sВ ДЌГ­m se vВ ЕѕivotД› stЕ™etnul a vД›dД›l, Еѕe tohle ani sВ otcem po boku nemohou zvlГЎdnout. KdyЕѕ se na nД›j vЕЎak podГ­val, zjistil, Еѕe je jeho postoj uЕѕ zase zcela klidnГЅ a nebojГЎcnГЅ. Stoicky klidnГЎ tvГЎЕ™ hledД›la na novou hrozbu zdГЎnlivД› bez zaujetГ­. To Dariovi dodalo trochu sil.

„Tohle nemůžeme vyhrát, otče,“ řekl přesto, zatímco sloni už nabírali do kroku.

„Už jsme vyhráli synu,“ zněla odpověď. „Jenom tím, že tu stojíme a budeme jim čelit. Tím, že se neobracíme na beznadějný útěk. Naše těla to možná nepřežijí, ale památka na nás bude žít dál – a čest, kterou tu dnes získáme, znamená vítězství!“

Potom otec najednou vykЕ™ikl a prudce vyrazil do Гєtoku. Darius se pЕ™idal za nГ­m. BД›Еѕeli nebojГЎcnД› vstЕ™Г­c dvД›ma ohromnГЅm tlustokoЕѕcЕЇm a, vВ oДЌГ­ch vЕЎech divГЎkЕЇ i jich samotnГЅch, i jistГ© smrti.

Moment srГЎЕѕky neprobД›hl tak, jak Darius oДЌekГЎval. Uhnul se pЕ™ed kopГ­m, vrЕѕenГЅm jednГ­m zВ jezdcЕЇ, zvedl svЕЇj meДЌ a seknul jГ­m proti slonovД› konДЌetinД›. NevД›dД›l, jak by mД›l efektivnД› zasГЎhnout slona, ani jestli ta rГЎna bude vЕЇbec mГ­t nД›jakГЅ ГєДЌinek.

NemД›la. DariЕЇv meДЌ jenom lehce ЕЎkrГЎbnul tlustou kЕЇЕѕi. RozzuЕ™enГ© zvГ­Е™e ЕЎvihlo chobotem do strany a trefilo Daria do Еѕeber.

NГЎraz byl tak silnГЅ, Еѕe jej odhodil pД›t metrЕЇ stranou a tГ©mД›Е™ mu vyrazil dech. ZtД›Еѕka dopadl do prachu, kutГЎlel se jeЕЎtД› nД›kolik metrЕЇ a nadЕЎenГЅ Е™ev divГЎkЕЇ slyЕЎel jenom jako vzdГЎlenГ© huДЌenГ­.

Pokusil se zahlГ©dnout otce a spatЕ™il jej, jak vrhГЎ ze zemД› sebranГ© kopГ­ po jednom ze slonЕЇ aВ potom se vВ kotoulu uhГЅbГЎ zВ cesty.

Trefil dokonale. KopГ­ se zvГ­Е™eti zabodlo do oka. Slon zatroubil a podlomila se mu kolena. VВ plnГ© rychlosti upadl a srazil sВ sebou i toho druhГ©ho. ArГ©nu zaplavil rozvГ­Е™enГЅ prach.

Darius se rychle vydrГЎpal na nohy, odhodlГЎn vyuЕѕГ­t pЕ™Г­leЕѕitosti. ZamД›Е™il se na jednoho zВ imperiГЎnЕЇ, kterГЅ teДЏ leЕѕel na zemi. VojГЎk se potloukl, ale uЕѕ se zvedal na nohy a napЕ™ahoval kopГ­, aby jej vrhnul otci do zad. Ten se dГ­val jinam, o hrozГ­cГ­m nebezpeДЌГ­ nemД›l tuЕЎenГ­ a Darius vД›dД›l, Еѕe musГ­ jednat, jinak bude bД›hem vteЕ™iny konec.

Rozběhl se kupředu proti tomu vojákovi, zvedl meč a na poslední chvíli mu jím vyrazil kopí z ruky – potom zbraň plavně přetočil nad hlavou a srazil mu tu jeho z ramen.

Obecenstvo kЕ™iДЌelo jako bouЕ™e.

Darius však neměl čas si svůj triumf užít. Druhý slon se totiž už s troubením zvedal na nohy – a jeho jezdec jej navedl přímo na Daria. Nebyl čas někam utíkat. Darius si namísto toho lehl na záda, sebral ze země kopí a namířil jej kolmo vzhůru zrovna ve chvíli, kdy na něj dopadala tlustokožcova noha. Čekal do posledního okamžiku a potom se odkulil stranou, aby jej zvíře nerozmačkalo na kaši.

Noha jej minula jenom o centimetry. StejnД› to vЕЎak nedopadlo sВ hrotem kopГ­. Slon straЕЎlivД› zaЕ™val, kdyЕѕ si vrazil zbraЕ€ do nohy. KopГ­ projelo chodidlem hluboko do konДЌetiny a o kus vГЅЕЎe zase vyjelo kЕЇЕѕГ­ ven.

Slona popadl amok, ve snaze zbavit se bolesti poskakoval sem a tam vВ kruzГ­ch a vЕЎe si jeЕЎtД› zhorЕЎoval. Jeho jezdec se po chvГ­li uЕѕ nedokГЎzal udrЕѕet a sВ vГЅkЕ™ikem padl kВ zemi tak, Еѕe si zlomil vaz.

NepЕ™Г­ДЌetnГЅ slon se ohnal chobotem a znovu zasГЎhl Daria tak, Еѕe jej odhodil stranou. Dopadl tak tvrdД›, Еѕe si zprvu myslel, Еѕe uЕѕ takГ© nevstane.

To si vЕЎak nemohl dovolit. Znovu se sВ vycenД›nГЅmi zuby zaДЌal zvedat a lapal pЕ™i tom po dechu. Jeho otec mezitГ­m bojoval sВ nД›kolika dalЕЎГ­mi vojГЎky, kteЕ™Г­ byli vyslГЎni slony podpoЕ™it, kdyЕѕ se pro nД› boj zaДЌal vyvГ­jet ЕЎpatnД›. VВ takovГ©m boji byl zcela ve svГ©m Еѕivlu a tak opД›t sВ lehkostГ­ tanДЌil a bil je hlava nehlava.

Slon, kterГЅ byl skolen ranou oЕЎtД›pem do oka, se teДЏ zaДЌal znovu ztД›Еѕka zvedat na nohy, povzbuzovГЎn jinГЅm vojГЎkem, kterГЅ mu skoДЌil za krk. Rychle se mu podaЕ™ilo zvГ­Е™e ovlГЎdnout, znovu jej zvednout na vЕЎechny ДЌtyЕ™i a potom se sВ nГ­m rozbД›hnout na otce, kterГЅ byl zamД›stnГЎn bojem sВ ostatnГ­mi.

Darius se na to dГ­val a vД›dД›l, Еѕe je pЕ™Г­liЕЎ daleko, neЕѕ aby mohl do boje zasГЎhnout. SВ hrЕЇzou sledoval, jak se monstrum Е™Г­tilo pЕ™Г­mo na otce.

„NE!“ rozkřičel se.

SВ hrЕЇzou se dГ­val, jak se ta ohromnГЎ hora masa Е™Г­tila na nic netuЕЎГ­cГ­ho otce a pЕ™es vЕЎechnu nepravdД›podobnost se rozbД›hl mu pomoci. VД›dД›l vЕЎak, Еѕe je to marnГЎ snaha. Nikdo na svД›tД› nebyl tak rychlГЅ, aby tohle stihl.

Slon sklonil svoje kly a potom jeden zВ nich vВ plnГ© rychlosti prohnal otcovГЅmi zГЎdy.

ZasaЕѕenГЅ vykЕ™ikl, zВ Гєst se mu vyЕ™inula krev a vzГЎpД›tГ­ byl zvednut do vГЅЕЎe jako trofej.

Darius cГ­til, jak se mu do oДЌГ­ hrnou slzy, kdyЕѕ se dГ­val, jak neГєЕѕasnД›jЕЎГ­ bojovnГ­k na svД›tД› a jeho vlastnГ­ otec vВ jednГ© osobД› umГ­rГЎ. I ve smrti se nadГЎle pokouЕЎel vytГЎhnout si slonГ­ kel zВ tД›la aВ osvobodit se.

„OTČE!“ křičel Darius jako šílenec.




KAPITOLA DESГЃTГЃ


Thorgrin stГЎl na pЕ™Г­di svГ© lodi, vВ ruce svГ­ral meДЌ a sВ hrЕЇzou se dГ­val na tu straЕЎlivou moЕ™skou pЕ™Г­ЕЎeru. MД›la stejnou barvu jako krvavГ© moЕ™e, ze kterГ©ho se vynoЕ™ila a vypГ­nala se tak vysoko, Еѕe by se jejich loДЏ ocitla ve stГ­nu, kdyby KrvavГЎ zemД› mД›la dostatek svД›tla, aby tu vЕЇbec nД›jakГЅ stГ­n byl. Obluda otevЕ™ela masivnГ­ ДЌelisti, odhalila Е™ady ostrГЅch zubЕЇ a zГЎroveЕ€ roztГЎhla chapadla do vЕЎech stran. NД›kterГЎ zВ nich byla delЕЎГ­ neЕѕ celГЎ loДЏ a vЕЎechna se zaДЌala stahovat, aby ji objala.

Vrhla se na nД›.

Thorgrin, Reece, Selese, O’Connor, Indra, Matus, Elden a Angela sevřeli své zbraně a zaujali bojové postoje. Thor cítil, jak Meč Mrtvých rezonuje v jeho dlani. Přál si vyrazit do akce a jeho majitel také. Musel ochraňovat Angelu a ostatní a věděl, že si nemohou dovolit, aby se ta obluda dostala až k lodi.

Thorgrin vyskoДЌil kupЕ™edu na zГЎbradlГ­, zvednul meДЌ nad hlavu a plnou silou sekl tak, Еѕe uЕҐal nejbliЕѕЕЎГ­ zВ chapadel. UseknutГЎ ДЌГЎst dopadla sВ ЕѕuchnutГ­m na palubu, pЕ™ejela po nГ­ na druhou stranu a narazila do zГЎbradlГ­.

Ostatní také nelelkovali. O’Connor začal pálit své šípy jeden za druhým. Mířil na obludiny oči. Reecovi se zatím podařilo useknout další chapadlo, které se snažilo chytit Selese kolem pasu. Elden svou sekerou usekl hned dvě najednou. Pustili se do obludy jako dobře sehraný tým.

NestvЕЇra Е™vala bolestГ­, pЕ™iЕЎla hned o nД›kolik chapadel bД›hem pГЎr vteЕ™in a jejГ­ tД›lo bylo navГ­c provrtГЎno ЕЎГ­py a oЕЎtД›py. NeДЌekajГ­c tak tuhГЅ a koordinovanГЅ odpor zastavila svЕЇj prvotnГ­ nГЎpor aВ stГЎhla se. Potom znovu zaЕ™vala, vynoЕ™ila se jeЕЎtД› o nД›co vГЅЕЎe, aby vzГЎpД›tГ­ zase celГЎ zmizela pod hladinou. Vlna, kterou tГ­m zpЕЇsobila, jejich loДЏ mГЎlem pЕ™evrhla.

Thor se vВ nГЎhlГ©m klidu dГ­val na rozbouЕ™enou hladinu a na vteЕ™inu si pomyslel, Еѕe ji moЕѕnГЎ zahnali. Fakt, Еѕe se nad hladinou objevila krev svД›tlejЕЎГ­ neЕѕ zbytek moЕ™e, svД›dДЌil o tom samГ©m. PЕ™esto vЕЎak vД›dД›l, Еѕe se nesmГ­ nechat tak snadno ukolГ©bat.

A potom si uvД›domil, co se obluda nejspГ­ЕЎe chystГЎ udД›lat.

„DRŽTE SE!“ vykřikl na poslední chvíli.

Jeho hlas jeЕЎtД› ani nedoznД›l, kdyЕѕ tu se celГЎ loДЏ otЕ™ГЎsla a vystЕ™elila vzhЕЇru. Byli zvednuti nД›kolik metrЕЇ nad hladinu, kde je znovu objala dlouhГЎ chapadla. BД›hem mrknutГ­ oka byla omotГЎna vЕЎude od pЕ™Г­dД› aЕѕ na zГЎДЏ. Thor si pomyslel, Еѕe budou rozdrceni.

Obluda vЕЎak udД›lala nД›co jinГ©ho. Hodila lodГ­, jako kdyby to byla jenom dЕ™evД›nГЎ hraДЌka. SkЕ™Г­pajГ­cГ­ plavidlo proletД›lo vzduchem a dopadlo do vody opodГЎl.

Nikdo se nedokГЎzal udrЕѕet na svГ©m mГ­stД›. Rozjeli se po palubД› do vЕЎech stran, otloukali se o stД›ЕѕnД› a jedinГ©, co sВ tГ­m mohli dД›lat, bylo chrГЎnit alespoЕ€ si hlavu. Thor spatЕ™il Angelu, kterГЎ byla prudce smГЅknuta pЕ™es palubu a pЕ™Г­mo kВ okraji zГЎbradlГ­. Na poslednГ­ chvГ­li zachytil jejГ­ malou ruДЌku a zachrГЎnil ji pЕ™ed pГЎdem do krvavГЅch vod. VД›novala mu pohled plnГЅ hrЕЇzy.

Po chvГ­li se loДЏ koneДЌnД› narovnala. VЕЎichni se stГ©nГЎnГ­m vstali, aby se pЕ™ipravili na dalЕЎГ­ Гєtok. SpatЕ™ili, jak se kВ nim obluda Еѕene po hladinД› a jejГ­ chapadla pЕ™itom vlajГ­ do vЕЎech stran. Znovu obepjala trup lodi, propletla se mezi stД›Еѕni i zГЎbradlГ­m a zamГ­Е™ila kВ posГЎdce.

Selese najednou vykЕ™ikla, kdyЕѕ se jedno zВ menЕЎГ­ch chapadel omotalo kolem jejГ­ho kotnГ­ku, podrazilo jГ­ nohy a zaДЌalo ji tГЎhnout napЕ™Г­ДЌ palubou. Reece se rozmГЎchl a uЕҐal jej jenom vteЕ™inu pЕ™edtГ­m, neЕѕ jeho ruku omotalo jinГ©. DalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ se plazila po palubД› a brzy i Thor ucГ­til, jak se jej jedno snaЕѕГ­ chytit za lГЅtko. VЕЎichni se dali do zuЕ™ivГ©ho boje. Za kaЕѕdГ© useknutГ© chapadlo se dvД› dalЕЎГ­ objevila.

Brzy jimi byla pokrytГЎ celГЎ loДЏ a Thor vД›dД›l, Еѕe musГ­ rychle zmД›nit taktiku a nД›co udД›lat, jinak budou brzy staЕѕeni pod hladinu. Tu se najednou nad nimi ozvalo skЕ™ehotavГ© zavrДЌenГ­. Thor vzhlГ©dl a spatЕ™il jednoho zВ dГ©monЕЇ, kterГ© vypustil ze ZemД› MrtvГЅch. PЕ™elГ©tl nad nimi aВ posmД›ЕЎnД› se zaЕЎklebil.

Thor zavЕ™el oДЌi. TeДЏ uЕѕ vД›dД›l, Еѕe toto je jedna zВ jeho zkouЕЎek. Jeden zВ rozhodujГ­cГ­ch momentЕЇ v ЕѕivotД›. PokouЕЎel se oddД›lit se vВ mysli od okolnГ­ho svД›ta a plnД› se vnitЕ™nД› soustЕ™edit na svЕЇj trГ©nink. Na Argona. Na matku. Na svГ© schopnosti. Byl pЕ™ece silnГЅ jako sГЎm vesmГ­r, to uЕѕ dГЎvno vД›dД›l. VВ jeho nitru tЕ™Г­maly sГ­ly, kterГ© pЕ™ekraДЌovaly moЕѕnosti fyzickГ©ho svД›ta. Tato obluda byla zВ fyzickГ©ho svД›ta, a tak Thorova moc musela bГЅt vyЕЎЕЎГ­. Mohl povolГЎvat sГ­ly pЕ™Г­rody. StejnГ© sГ­ly, kterГ© vytvoЕ™ily tuto obludu. ProДЌ by ji tedy nemohl poslat zpГЎtky do pekla, odkud beztak pЕ™iplula?

CГ­til, jak se okolnГ­ svД›t zpomaluje. TД›lem mu zaДЌaly stoupat jiЕѕ tak dobЕ™e znГЎmГ© vlny tepla, rozlГ©vajГ­cГ­ se zВ bЕ™icha do rukou i nohou a nakonec jako lehce brnГ­cГ­ energie tryskajГ­cГ­ zВ koneДЌkЕЇ prstЕЇ. Najednou se cГ­til nepЕ™emoЕѕitelnГЅ. OtevЕ™el oДЌi. ЕЅilami mu teДЏ proudila ohromnГЎ sГ­la, zcela jednotnГЎ sВ vesmГ­rem.

TГ©mД›Е™ jakoby mimodД›k poloЕѕil dlaЕ€ na jedno zВ chapadel a pustil do nД›j energetickГЅ nГЎboj. Chapadlo se okamЕѕitД› stГЎhlo, jako kdyby bylo nД›ДЌГ­m popГЎleno.

Thor se narovnal. PodГ­val se nestvЕЇЕ™e pЕ™Г­mo do obludnГ©ho obliДЌeje, kterГЅ se blГ­Еѕil sВ vycenД›nГЅmi zuby kВ lodi, pЕ™ipraven ji pohltit. Thor vidД›l ostatnГ­ ДЌleny svГ© druЕѕiny, jak jsou, omotГЎni chapadly a taЕѕeni po palubД›.

Nadechl se, zaЕ™val a vyrazil do Гєtoku. Vrhnul se kupЕ™edu a namГ­sto meДЌe mu za zbranД› slouЕѕily jenom holГ© dlanД›, tГ©mД›Е™ zГЎЕ™Г­cГ­ magiГ­. Popadl obludu za vrГЎsДЌitГЅ obliДЌej a pustil do nГ­ dalЕЎГ­ dГЎvku energie. OkamЕѕitД› pocГ­til, jak se jejГ­ kЕЇЕѕe pod jeho dlanД›mi ЕЎkvaЕ™Г­.

ZГЎroveЕ€ nasГЎl ДЌГЎst jejГ­ energie, aby se mu nemohla ze sevЕ™enГ­ vymanit. Obluda sebou zmГ­tala, Е™vala, ale Thor ji drЕѕel pevnД›. JedinГЅ Гєstup, kterГЅ jГ­ povolil, se tГЅkal chapadel. Ta se teДЏ zaДЌala stahovat zВ lodi do bezpeДЌГ­. CГ­til, jak jeho moc jeЕЎtД› roste. ZaboЕ™il prsty do jejГ­ zpeДЌenГ© tkГЎnД› a zaДЌal tu ohromnou hlavu zvedat do vГЅЕЎe. I kdyЕѕ proti nГ­ byl aЕѕ smД›ЕЎnД› maliДЌkГЅ, pЕ™ipadala mu lehkГЎ jako pГ­rko. Netrvalo dlouho a byla celГЎ ve vzduchu, zcela vydГЎna na milost a nemilost ThorovД› moci.

Ten jeЕЎtД› pЕ™idal na magickГ©m toku a obluda zaДЌala sama od sebe stoupat nad zem, jako kdyby mД›la kЕ™Г­dla. KdyЕѕ byla dobrГЅch patnГЎct metrЕЇ vysoko, Thor najednou prudce pЕ™edpaЕѕil.

Obluda sВ Е™evem pЕ™eletД›la loДЏ a pokraДЌovala dГЎl jeЕЎtД› desГ­tky metrЕЇ. NГЎraz na hladinu byl drtivГЅ, zvedl ohromnou vlnu vody, kterГЎ kdyЕѕ se usadila, odhalila nehybnГ© krvavД› rudГ© tД›lo, jak bezvlГЎdnД› pluje po hladinД› a pomalouДЌku se zaДЌГ­nГЎ potГЎpД›t.

Bylo po vЕЎem.

Thor stГЎl tiЕЎe na palubД› svГ© lodi a jeho tД›lo stГЎle pЕ™etГ©kalo energiГ­. OstatnГ­ se pomalouДЌku zvedali na nohy a pЕ™ichГЎzeli kВ nД›mu. Thor si prohlГ­Еѕel hladinu krvavГ©ho moЕ™e, i ДЌernoДЌernГ© pevniny, dokud jeho zrak nespoДЌinul na onom ДЌernГ©m hradД›. Byl si jistГЅ, Еѕe prГЎvД› tam mГЎ zaДЌГ­t hledat svГ©ho syna.

NadeЕЎel ДЌas. TeДЏ uЕѕ jej od zГЎchrany Guwayna nemЕЇЕѕe nic zastavit.




KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ


Volusia stála před početným sborem svých poradců v ulicích imperiálního Kapitolu a postříbřeným sklem v třesoucích se rukou si prohlížela vlastní obličej. Polovina zůstala nadále krásná, ale ta druhá byla teď spečená, neforemná a obludně ošklivá. I ona byla sama sebou zhnusena. Fakt, že jí polovina krásy zůstala, to celé z nějakého důvodu dělal ještě horší. Uvědomila si, že by bylo snazší, kdyby Vokin spálil její tvář celou – alespoň by po čase mohla zapomenout, jak předtím vypadala.

Podmanivá krása přitom byla jedním z pilířů její moci. Byla silou, která ji provázela všemi důležitými okamžiky jejího života, silou, která jí umožňovala manipulovat s muži a dostat je do kolen jediným mrknutím oka. To ostatně často platilo i o ženách. Teď to však všechno bylo pryč. Odteď byla jenom další sedmnáctiletou dívkou – ba co hůře, byla z ní příšera. Nedokázala se na sebe ani podívat.

VВ zГЎchvatu zuЕ™ivosti mrЕЎtila sklem o zem a dГ­vala se, jak se rozletД›lo na tisГ­c maliДЌkГЅch stЕ™epЕЇ. JejГ­ rГЎdci se dГ­vali stranou a ani nedutali. VЕЎichni dobЕ™e vД›dД›li, Еѕe nenГ­ radno ji drГЎЕѕdit. Ona navГ­c vД›dД›la, Еѕe se na ni podГ­vat ani nechtД›jГ­, protoЕѕe to byl hroznГЅ pohled.

RozhlГ©dla se po okolГ­ ve snaze najГ­t alespoЕ€ jedinГ©ho Volka, kterГ©ho by vВ pomstД› nechala roztrhat na kusy, ale uЕѕ byli vЕЎichni pryДЌ. Po incidentu rychle vyklidili pole. VВ minulosti byla varovГЎna pЕ™ed tГ­m, aby se sВ nimi spolДЌovala, a teДЏ si uvД›domovala, Еѕe ta varovГЎnГ­ byla opodstatnД›nГЎ. Zaplatila za to velmi vysokou cenu a ztratila nД›co, co jiЕѕ nikdy nedokГЎЕѕe zГ­skat zpД›t.

PЕ™ГЎla si svЕЇj vztek i Еѕal na nД›kom vylГ­t. JejГ­ zraky pЕ™itom padly na Brina, jejГ­ho novГ©ho velitele. Byl to rozloЕѕitГЅ velikГЎn, o pГЎr let starЕЎГ­ neЕѕ ona a uЕѕ byl ДЌlenem jejГ­ho nejuЕѕЕЎГ­ho kruhu po nД›kolik mД›sГ­cЕЇ. MladГЅ, vysokГЅ, svalnatГЅ a oslnivД› krГЎsnГЅ muЕѕ, kterГЅ ji pЕ™itahoval od prvnГ­ chvГ­le, co jej spatЕ™ila. TeДЏ se na ni vЕЎak nedokГЎzal ani podГ­vat.

„Ty,“ zasyčela jeho směrem. „Odteďka se mi nepodíváš do očí?“

Odfrkla si, kdyЕѕ vojГЎk vzhlГ©dl, ale do oДЌГ­ se jГ­ stejnД› nepodГ­val. To tedy byl jejГ­ osud. Po zbytek Еѕivota bude ostatnГ­mi nazГ­rГЎna jako obluda.

„Jsem pro tebe nechutná?“ zeptala se hlasem, ve kterém se zloba snoubila se zoufalstvím.

MladГ­k znovu sklopil zrak a neodpovД›dД›l.

„Výborně,“ řekla po dlouhé chvíli ticha, „potom ti tedy přikazuji, aby ses podíval do tváře, která se ti tak hnusí. Dokážeš mi, že jsem krásná. Dnes se mnou budeš sdílet lože.“

Velitel se jГ­ koneДЌnД› podГ­val do oДЌГ­ a ona vВ tД›ch jeho spatЕ™ila zhnusenГ­ a strach zГЎroveЕ€.

„Bohyně?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Věděl, že pokud se tomu příkazu vzepře, čeká jej smrt.

Volusia se ЕЎiroce usmГЎla. KoneДЌnД› mД›la dЕЇvod kВ radosti. Takto si spravГ­ chuЕҐ. VyspГ­ se sВ muЕѕem, kterГ©mu je odpornГЎ.

„Až po tobě,“ řekla, ustoupila mu z cesty a gestem naznačila, že se má vydat k jejímu paláci.


*

Volusia stГЎla u klenutГ©ho otevЕ™enГ©ho okna vВ nejvyЕЎЕЎГ­m patЕ™e svГ©ho palГЎce vВ imperiГЎlnГ­m Kapitolu a sledovala vГЅchod sluncГ­. Ukryta za zГЎvД›sy tiЕЎe plakala. CГ­tila, jak jГ­ po zdravГ© polovinД› obliДЌeje stГ©kajГ­ horkГ© slzy, ale na tГ© druhГ© necГ­tila nic. Ta byla jako mrtvГЎ.

Ozvalo se tichГ© zachrГЎpГЎnГ­. Volusia se ohlГ©dla po Brinovi, kterГЅ byl stГЎle jeЕЎtД› vВ posteli a spal. I ve spГЎnku byla vЕЎak jeho tvГЎЕ™ mГ­rnД› pokЕ™ivenГЎ znechucenГ­m. TrpД›l kaЕѕdou vteЕ™inu, kdy sВ nГ­ leЕѕel, to dobЕ™e vД›dД›la, a teДЏ jГ­ to pЕ™inГЎЕЎelo jenom mГЎlo uspokojenГ­. Ani zdaleka nebyla spokojenГЎ. Nemohla pЕ™estat myslet na Volky a touhu se jim pomstГ­t.

VylitГ­ si zlosti na Brinovi se poЕ™ГЎdnГ© pomstД› ani zdaleka nemohlo vyrovnat. VolkovГ© se vytratili a ona zЕЇstala tady. Sama se sebou a se svou znetvoЕ™enou tvГЎЕ™Г­, na kterou se ani sama nedokГЎzala bez pocitu hnusu podГ­vat.

OtЕ™ela si slzy a podГ­vala se kВ obzoru aЕѕ za linii mД›stskГ©ho opevnД›nГ­. Slunce stoupala a osvД›tlovala masu armГЎd RytГ­Е™ЕЇ Sedmi, kteЕ™Г­ pod nesДЌetnГЅmi prapory tГЎboЕ™ili pЕ™ed poslednГ­m pochodem ke hradbГЎm Kapitolu. PomalouДЌku utahovali smyДЌku kolem mД›sta, jak dorГЎЕѕely dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ milionovГ© armГЎdy ze vЕЎech koutkЕЇ ImpГ©ria. PЕ™iЕЎli, aby ji rozdrtili.

Ona vЕЎak konfrontaci vГ­tala. VД›dД›la, Еѕe kВ vГ­tД›zstvГ­ Volky nepotЕ™ebuje. NepotЕ™ebovala ani jedinГ©ho ze svГЅch vojГЎkЕЇ. KlidnД› je mЕЇЕѕe zabГ­t vЕЎechny sama. Byla pЕ™ece bohynД›. Е?Г­ЕЎi smrtelnГ­kЕЇ pЕ™ekonala uЕѕ dГЎvno a teДЏ byla ЕѕivoucГ­ legendou, kterou nikdo, ani ta nejvД›tЕЎГ­ armГЎda na svД›tД›, nemЕЇЕѕe zastavit. PЕ™ivГ­tГЎ je a potom je vЕЎechny do jednoho pobije.

Pak uЕѕ koneДЌnД› nezbude nikdo, kdo by se jГ­ protivil. Tehdy bude jejГ­ moc koneДЌnД› dokonalГЎ.

Zaslechla za sebou ЕЎramocenГ­ a koutkem oka spatЕ™ila pohyb. Brin vstal zВ postele, vymotal se zВ povleДЌenГ­ a zaДЌal se oblГ©kat. VidД›la, jak obezЕ™etnД› a tiЕЎe si pЕ™itom poДЌГ­nГЎ a uvД›domila si, Еѕe se odtamtud pokusГ­ tajnД› utГ©ct, aby se na ni uЕѕ nemusel ani podГ­vat. TГ­m ji urazil jeЕЎtД› vГ­ce.

„Ach, veliteli,“ provolala jakoby nic.

Koutkem oka vidД›la, jak se zarazil, otoДЌil a vГЎhavД› se na ni podГ­val. PohlГ©dla na nД›j tГ©Еѕ aВ vД›novala mu oЕЎklivГЅ, napЕЇl seЕЎkvaЕ™enГЅ ГєsmД›v.

„Pojď ke mně, veliteli,“ pobídla jej. „Než odejdeš, chtěla bych ti ještě něco ukázat.“

ZavГЎhal, ale potom se pomalouДЌku vydal kupЕ™edu, aЕѕ stanul vedle nГ­. ZaДЌal se rozhlГ­Еѕet zВ okna, aby se na ni nemusel podГ­vat pЕ™Г­mo.

„To nemáš ani jeden sladký polibek na rozloučenou pro svou bohyni?“ zeptala se.

JasnД› vidД›la, jak se otЕ™ГЎsl a zaДЌГ­nala se opravdu zlobit.

„Na tom nesejde,“ dodala nГЎhle potemnД›lГЅm hlasem. „AlespoЕ€ ti tedy mohu ukГЎzat, co jsem chtД›la. PodГ­vej. VidГ­ЕЎ tГЎmhle na obzoru? PodГ­vej se poЕ™ГЎdnД›. Е?ekni mi, co tam vidГ­ЕЎ.“

PЕ™istoupil aЕѕ tД›snД› kВ oknu a ona mu poloЕѕila ruku na rameno. Vyklonil se ven, zkoumavД› pЕ™ehlГ©dl obzor a nakrДЌil nechГЎpavД› oboДЌГ­.

„Nevidím nic neobyčejného, bohyně.“

Volusia se ЕЎiroce usmГЎla, cГ­tГ­c, jak jГ­ stoupГЎ vlna pomstychtivosti a to starГ© znГЎmГ© nutkГЎnГ­ po nГЎsilГ­ a krutosti.

„Podívej se lépe, veliteli,“ pobídla jej.

Brin se naklonil jeЕЎtД› vГ­ce a zГ­ral ven. Volusia jej jedinГЅm rychlГЅm pohybem uchopila zezadu za koЕЎili a potom jej vЕЎГ­ silou mrЕЎtila ven zВ okna.

MladГ­k se rozkЕ™iДЌel a, mГЎvaje rukama jako kdyby chtД›l vzlГ©tnout, padal do dlГЎЕѕdД›nГЅch ulic. Dopadl se zapraЕЎtД›nГ­m lГЎmanГЅch kostГ­, kterГ© nenechГЎvalo pochyb o jeho ЕЎancГ­ch na pЕ™eЕѕitГ­.

Volusia se spokojenД› usmГЎla a dГ­vala se na to zkrvavenГ© tД›lo, rozpolcenou hlavu iВ konДЌetiny, leЕѕГ­cГ­ vВ prapodivnГЅch Гєhlech, aВ koneДЌnД› cГ­tila, Еѕe se alespoЕ€ troЕЎiДЌku pomstila.

„Měl bys teď vidět sám sebe,“ odpověděla mrtvému na dálku. „Kdo z nás dvou je teď větší nestvůra, hm?“




KAPITOLA DVANГЃCTГЃ


Gwendolyn krГЎДЌela spoЕ™e osvД›tlenГЅmi chodbami vД›Еѕe HledaДЌЕЇ SvД›tla. SВ Krohnem po boku stoupala po kruhovГ© rampД›, obkruЕѕujГ­cГ­ tД›lo vД›Еѕe. Po cestД› mГ­jela pochodnД› a ДЌleny kultu, stojГ­cГ­ vВ tichГ©m pozoru na strГЎЕѕi. Ruce mД›li schovanГ© ve svГЅch splГЅvavГЅch rГіbГЎch. Gwen byla sВ kaЕѕdГЅm vystoupanГЅm patrem zvД›davД›jЕЎГ­ a zvД›davД›jЕЎГ­. Princ Kristof ji doprovodil jenom do poloviny vД›Еѕe, kde se obrГЎtil a se slovy, Еѕe dГЎle uЕѕ se musГ­ ubГ­rat a stanout tvГЎЕ™Г­ vВ tvГЎЕ™ Eldofovi sama, se zase vrГЎtil dolЕЇ. VЕЎichni o tom muЕѕi mluvili, jako kdyby to byl skuteДЌnГЅ bЕЇh.

Vzduch byl tД›ЕѕkГЅ kadidlem a pokojnГЎ atmosfГ©ra jeЕЎtД› umocnД›nГЎ tichГЅm prozpД›vovГЎnГ­m odkudsi zВ dГЎlky. Gwendolyn stoupala vГЅЕЎe a pЕ™emГЅЕЎlela: JakГ© tajemstvГ­ tu ten Eldof ukrГЅvГЎ? DГЎ jГ­ vД›domosti, kterГ© potЕ™ebuje kВ zГЎchranД› Гљtesu? Bude Gwendolyn schopnГЎ odsud dostat ДЌleny krГЎlovskГ© rodiny?

KdyЕѕ zahnula za roh, prostor vД›Еѕe se otevЕ™el tak nГЎhle a neДЌekanД›, Еѕe Gwen zalapala po dechu. Vstoupila do ohromnГ© mГ­stnosti sВ deset metrЕЇ vysokГЅm stropem a stД›nami beze zbytku tvoЕ™enГЅmi zВ malovanГ©ho skla. DovnitЕ™ pronikalo mnoЕѕstvГ­ obarvenГ©ho svД›tla. RЕЇЕѕovГ©, purpurovГ© a ЕЎarlatovГ© paprsky dodГЎvaly tomu mГ­stu nadpЕ™irozenou atmosfГ©ru. UprostЕ™ed sedД›l na trЕЇnД› muЕѕ. PrГЎvД› kВ nД›mu se sbГ­haly ty nejmohutnД›jЕЎГ­ zВ paprskЕЇ, jako kdyby architektonika tohoto mГ­sta mД›la jenom podtrhovat jeho boЕѕstvГ­.

Eldof.

Gwen cítila, jak jí buší srdce, když viděla, jak tam trůní jako opravdový bůh, seslaný z nebes na zem. Seděl ve zlaté róbě a s holou hlavou na překrásném slonovinovém trůně, ze všech stran bohatě osvětleném pochodněmi. K trůnu vedla dlouhá, postupně se zdvihající rampa, rovněž lemovaná pochodněmi. Ta místnost, trůn i ona rampa – to všechno bylo mnohem okázalejší než to, co spatřila v královském trůnním sále. Teď už dobře chápala, proč se král cítil touto věží a kultem v ní sídlícím tolik ohrožen. Působil jako mocný konkurent.

Eldof jГ­ nepokynul, ba dokonce to ani nevypadalo, Еѕe by si jejГ­ pЕ™Г­tomnosti vЕЎimnul. Gwen nevД›dД›la, co jinГ©ho dД›lat, a tak se jala krГЎДЌet pЕ™Г­mo napЕ™Г­ДЌ sГЎlem po zlatГЅch dlaЕѕdicГ­ch vedoucГ­ch kВ trЕЇnu. Teprve teДЏ si vЕЎimla, Еѕe tu Eldof pЕ™ece jenom nenГ­ sГЎm. Ve stГ­nech podГ©l stД›n zahlГ©dla tu a tam postavy mnichЕЇ a uctГ­vaДЌЕЇ, zahalenГЅch vВ hГЎbitech. DalЕЎГ­ stГЎli kolem rampy. Gwen napadlo, kolik uctГ­vaДЌЕЇ Eldof asi mЕЇЕѕe mГ­t.

Po chvГ­li se koneДЌnД› zastavila pЕ™ed jeho trЕЇnem a vzhlГ©dla.

PodГ­val se na ni ledovД› modrГЅma, lehce ЕѕhnoucГ­ma oДЌima, kterГ© se zdГЎly stejnД› prastarГ© jako ty Argonovy. JenЕѕe vВ tД›ch EldofovГЅch nebyla ani trocha tepla. Hypnotizovaly ji. Jinak ale opravdu pЕЇsobily jako ty, kterГ© mД›l jejГ­ starГЅ druid.

NevД›dД›la, co by mД›la Е™Г­ci. Eldof na ni zГ­ral a jГ­ pЕ™ipadalo, jako kdyby nahlГ­Еѕel i do nejtajnД›jЕЎГ­ch zГЎkoutГ­ jejГ­ duЕЎe. TiЕЎe tedy stГЎla a ДЌekala, aЕѕ bude on sГЎm chtГ­t promluvit. CГ­tila, jak sebou Krohn vedle nГ­ nepokojnД› ЕЎije. Situace se mu ani trochu nelГ­bila.

„Gwendolyn ze Západního království Prstenu, dcera krále MacGila a poslední naděje jejího lidu na záchranu. Tedy – i toho našeho,“ pronesl pomalým, vznešeným hlasem, jako kdyby tu informaci četl z nějaké knihy. Jeho hlas byl velice hluboký a akustika místnosti mu ještě přidávala na účinku. Jeho oči se znovu zakously do těch jejích a ona měla opět pocit, že je hypnotizována. Najednou okolní svět ani plynutí času jakoby neexistovaly a ona cítila, že i její mysl začíná být přitahována jeho neobyčejně silnou osobností. Najednou se nedokázala podívat jinam než do těch očí. Měla pocit, že je Eldof středem celého světa a pochopila, proč se tolik lidí nechalo přesvědčit, aby jej uctívali a následovali jako boha.

Najednou vůbec nevěděla, co by mu měla začít povídat. To se jí stávalo jenom opravdu zřídka. Ještě nikdy nebyla nikým tak uhranutá – a to se během svého života setkávala s králi, královnami a druidy. Ona sama byla královnou a její otec byl králem přímo legendárním. Muž sedící na trůnu před ní měl nesporné kvality, které však nebyla schopna dobře popsat. V každém případě to způsobilo, že na vteřinu zapomněla, proč sem vlastně přišla.

Nakonec se ale dokГЎzala vzpamatovat dost na to, aby mohla mluvit.

„Přišla jsem,“ začala, „protože…“

MuЕѕ na trЕЇnД› se rozesmГЎl hlubokГЅm hlasem.

„Já vím, proč jsi přišla,“ řekl. „Věděl jsem to ještě předtím, než jsi to ty vůbec zjistila. Věděl jsem to ještě předtím, než jsi dorazila na toto místo, ba dokonce ještě dříve, než ses vydala na pouť Velkou Pustinou. Vím o tvém odchodu z Prstenu, cestě na Hořejší ostrovy a tvé plavbě přes moře. Vím o tvém manželu Thorgrinovi a synu Guwaynovi. Sledoval jsem tě s mimořádným zájmem, Gwendolyn. Sledoval jsem linii tvého osudu po celá staletí.“

Gwen pЕ™i tД›ch slovech a jistotД›, sВ jakГЅmi je pronesl, zamrazilo. CГ­tila mravenДЌenГ­ vВ rukou aВ ledovГ© prsty, stoupajГ­cГ­ jГ­ nahoru po pГЎteЕ™i. Jak to mohl vД›dД›t? MД›la pocit, Еѕe vВ okamЕѕiku, kdy se dostala do jeho blГ­zkosti, se pro ni zavЕ™ela cesta ven.

„Jak to všechno víš?“ zeptala se.

Jeho odpovД›ДЏ pЕ™edchГЎzel ГєsmД›v.

„Jsem Eldof. Jsem hlavou i patou vší moudrosti.“

Vstal zВ trЕЇnu a narovnal se do plnГ© vГЅЕЎky. Ta Gwen tГ©mД›Е™ vyrazila dech. Eldof byl dvakrГЎt vyЕЎЕЎГ­ neЕѕ kterГЅkoliv ДЌlovД›k. PЕ™istoupil kВ nГ­ blГ­Еѕe a jeho oДЌi se rozzГЎЕ™ily. Gwendolyn mД›la pocit, Еѕe se nedokГЎЕѕe ani pohnout. Ba co vГ­ce, najednou bylo nesmГ­rnД› obtГ­ЕѕnГ© i jenom myslet sama za sebe.

Musela vynaloЕѕit vЕЎechny sГ­ly, aby se znovu ovlГЎdla.

„Tvůj král tě potřebuje,“ řekla. „Útes tě potřebuje.“

RozesmГЎl se.

„Můj král?“ opakoval pobaveně.

Gwen se rozhodla zatlaДЌit.

„Věří, že víš, jak lze Útes zachránit. Věří, že mu zamlčuješ něco, co by mohlo všechny lidi uvnitř spasit.“

„Pravda,“ odpověděl prostě.

TakovГЎ upЕ™Г­mnost ji zaskoДЌila. Najednou nevД›dД›la, co na to Е™Г­ci. OДЌekГЎvala, Еѕe bude zapГ­rat.

„Pravda?“ opakovala nevěřícně.

UsmГЎl se, ale nic neЕ™Г­kal.

„Ale proč?“ zeptala se. „Proč se s tím nechceš podělit?“

„A proč bych to dělal?“ odpověděl otázkou.

„Proč!?“ Gwen tentokrát už málem vykřikla. „Samozřejmě proto, abys zachránil království, ve kterém sám žiješ.“

„Proč bych měl něco takového chtít?“ pokračoval tvrdohlavě.

Gwen se zamraДЌila. NemД›la ponД›tГ­, jak by na takovГ© sobectvГ­ mД›la reagovat. Nakonec si povzdychla.

„Tvůj problém je,“ pokračoval místo ní on, „že trpíš představou, že všichni mají být zachráněni. Jenže to je zcela špatně. Ty se na svět díváš z perspektivy ani ne dvou dekád, ale já jej sleduji již stovky let. Ty vidíš lidi jako něco nenahraditelného, ale pro mě to jsou jenom maličká kolečka v ohromném stroji času a osudu.“

PЕ™istoupil kВ nГ­ jeЕЎtД› blГ­Еѕe a zaЕѕhnul oДЌima.

„Někteří lidé, Gwendolyn, umřít musejí. Je to jejich úděl.“

„Úděl?“ opakovala jeho slova s hrůzou.

„Někteří musejí zemřít, aby se ostatní mohli osvobodit,“ upřesnil. „Jedni padnou, aby jiní mohli stoupat. Proč by jedna bytost měla být důležitější než jiná? Proč by jedna říše měla větší právo na existenci než jiná?“

PЕ™emГЅЕЎlela o jeho slovech a byla ДЌГ­m dГЎl zmatenД›jЕЎГ­.

„Bez ničení by nemohl existovat růst. Bez prázdných písků pouště by nebyla základna pro zbudování velkých měst. Na čem však záleží ještě více: je třeba následovat destrukci, anebo růst? Rozumíš, co myslím? Je destrukce jenom základem?“

Gwen se jej pokouЕЎela pochopit, ale jeho vysvД›tlenГ­ jenom prohloubilo jejГ­ zmatek.

„Takže neuděláš nic a necháš Útes i jeho obyvatele zemřít?“ zeptala se. „Proč? Co z toho budeš mít?“

RozesmГЎl se.

„Proč by ze všeho vždy někdo musel profitovat?“ položil další otázku. „Nezachráním je, protože nejsou předurčeni k záchraně. Toto místo, tento Útes, není předurčeno ke spáse. Bude zničeno. Jeho král padne a všichni jeho lidé záhy potom. Kdo jsem já, abych stál v cestě osudu. Já mám dar vidět jeho nitky, táhnoucí se do budoucna, ale za tuto linii se pouštět nehodlám. Nebudu měnit to, co vidím. Kdo jsem, abych se postavil vůli vesmíru?“

Gwendolyn pЕ™i tД›ch slovech musela myslet na Thorgrina sВ Guwaynem.

Eldof se ЕЎiroce usmГЎl.

„Ach, ano,“ řekl a znovu se na ní podíval tím pohledem. „Tvůj manžel a váš syn.“

Gwendolyn sevЕ™ela rty a pЕ™imhouЕ™ila oДЌi. To jГ­ vГЎЕѕnД› ДЌte myЕЎlenky?

„Toužíš po tom mít je zase zpátky,“ dodal a zakroutil hlavou. „Jenže osud často opravdu nelze změnit.“

ZaЕҐala pД›sti a zrudla vВ obliДЌeji.

„Já můžu změnit osud a také ho změním,“ řekla odhodlaně. „Ať to stojí cokoliv. I kdybych měla zaprodat vlastní duši.“

Eldof se na ni dlouze a zkoumavД› zadГ­val.

„Ano,“ řekl. „Opravdu se o to pokusíš, že? Vidím v tobě sílu. Máš válečnického ducha.“

Znovu se na ni zadГ­val a onaВ ve vГЅrazu jeho obliДЌeje vЕЇbec poprvГ© zaznamenala nГЎznak uznГЎnГ­.

„Nečekal bych, že v tobě něco takového objevím,“ připustil. „Je jenom málo bytostí, které opravdu mají sílu měnit osud. Cena, kterou za to však zaplatíš, bude ohromná.“

Povzdechl si a zakroutil hlavou, jako kdyby se snaЕѕil setЕ™ГЎst nД›jakou myЕЎlenku.

„V každém případě,“ pokračoval, „se ti nepodaří změnit osud tady – na Útesu. Smrt už tu klepe na dveře. O co se můžeš pokusit, není záchrana, nýbrž útěk. Tento národ potřebuje vůdce, který by je vedl Velkou Pustinou. Myslím, že už sama dobře víš, kdo by tím vůdcem měl být.“

Gwen pЕ™i tД›ch slovech znovu zamrazilo. NedokГЎzala si pЕ™edstavit, kde by sebrala sГ­lu to vЕЎechno podstoupit znovu.

„Jak bych je mohla vést?“ zeptala se, vyčerpaná jenom z té představy. „A kam bychom ještě mohli jít? Už teď jsme na posledním bezpečném místě na světě.“

Eldof se odvrГЎtil a odchГЎzel od nГ­ pryДЌ, ale Gwen byla odhodlГЎna zВ nД›j dostat co nejvГ­c.

„Pověz,“ přiskočila k němu a popadla jej za mohutnou paži.

Otočil se a zadíval se na její ruku, jako kdyby to byl nějaký had, který se jej snaží uštknout. Nepohnul se, dokud ji Gwen raději opět nestáhla. Několik mnichů se v tom okamžiku rozběhlo kupředu a vrhalo po ní rozezlené pohledy – ale Eldof na ně jenom kývnul, že je to v pořádku.

„Pověz mi,“ obrátil se znovu ke Gwen, „co si přeješ vědět? Odpovím ti jenom jednou jedinkrát.“

Gwen se zhluboka nadechla.

„Guwayne,“ začala potom. „Můj syn. Jak jej můžu získat zpátky? Jak můžu změnit osud?“

Dlouze a intenzivnД› se na ni zadГ­val.

„Odpověď máš celou dobu před nosem, a přesto ji nevidíš.“

Gwen usilovnД› pЕ™emГЅЕЎlela, zoufalГЎ zjistit, co je tГ­m mГ­nД›no, ale stejnД› jej nechГЎpala.

„Argon,“ dodal. „Ještě stále ti neřekl všechno a právě v tom nevyřčeném vězí i tvá odpověď.“

Gwen byla vВ ЕЎoku.

„Argon?“ opakovala. „Argon něco ví?“

Eldof zakroutil hlavou.

„Neví, ale jeho učitel ano.“

Gwen mД›la pocit, Еѕe se jГ­ rozskoДЌГ­ hlava.

„Argonův učitel?“ zeptala se.

Nikdy by ji nenapadlo, Еѕe by Argon mohl mГ­t uДЌitele.

Eldof vЕЎak pЕ™ikГЅvl.

„Požádej jej, aby tě k němu odvedl,“ řekl s jistotou v hlase. „Odpovědi, kterých se ti dostane, tě však možná vyděsí.“




KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ


Mardig zamyšleně kráčel chodbami hradu. Jeho srdce vzrušeně tlouklo, když si v hlavě promítal plán toho, co se chystal udělat. Zpocenou dlaní potom sáhl k opasku a nahmatal tam ukrytou dýku. Byl na stejné cestě, kterou předtím vykonal již milionkrát – na cestě za otcem.

Králova komnata už nebyla daleko. Mardig procházel kolem stráží, které mu ustupovaly z cesty a klaněly se. Věděl, že těch se obávat nemusí. Nikdo z nich neměl tušení, co se chystá udělat a nikdo to ani vědět nebude, dokud nebude čin dokonán – a v té chvíli již království bude jeho.

Jeho mysl se zmГ­tala ve vzГЎjemnД› si odporujГ­cГ­ch emocГ­ch, ale silou vЕЇle je vЕЎechny pЕ™ekonГЎval a krГЎДЌel dГЎl. NehledД›l na to, Еѕe se mu tЕ™esou kolena. Musel pokraДЌovat a koneДЌnД› vykonat to, o ДЌem celГЅ Еѕivot pЕ™emГЅЕЎlel. Jeho otec jej odmaliДЌka utiskoval, nikdy sВ nГ­m v niДЌem nesouhlasil a kВ jeho ostatnГ­m bratrЕЇm se pЕ™itom choval mnohem lГ©pe. VЕЎechno jenom proto, Еѕe si Mardig vyvolil nepodГ­let se na rytГ­Е™skГ© kultuЕ™e, ale namГ­sto toho si dopЕ™ГЎvat dobrГ©ho pitГ­ aВ ЕѕenskГ© spoleДЌnosti. PЕ™iЕЎlo mu to lepЕЎГ­, neЕѕ uДЌit se zabГ­jet jinГ©.

VВ oДЌГ­ch jeho otce to vЕЎak znamenalo selhГЎnГ­ a slabost. MraДЌil se nad vЕЎГ­m, co Mardig vykonal aВ jeho vyДЌГ­tavГЅ pohled jej pronГЎsledoval na kaЕѕdГ©m kroku. Mardig snil o dni, kdy se mu dostane zadostiuДЌinД›nГ­. NavГ­c se teДЏ nabГ­zela ЕЎance, Еѕe se ve stejnГ©m okamЕѕiku mЕЇЕѕe zГЎroveЕ€ i zmocnit vlГЎdy nad krГЎlovstvГ­m. KaЕѕdГЅ pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe nГЎslednictvГ­ pЕ™ipadne nД›kterГ©mu zВ jeho bratrЕЇ, nejspГ­ЕЎe nejstarЕЎГ­mu Koldovi, a pokud nГЎhodou ne, mД›lo to bГЅt Mardigovo dvojДЌe Ludvig. JenЕѕe Mardig to vidД›l jinak.

Zahnul za dalЕЎГ­ roh a narazil tam do dvojice strГЎЕѕnГЅch, kteЕ™Г­ se mu okamЕѕitД› zaДЌali klanД›t aВ ustupovat zВ cesty.

Tu se vЕЎak jeden zВ nich zarazil a podГ­val se na prince.

„Můj pane,“ oslovil jej, „král nám neoznámil, že očekává takto brzy nějaké návštěvníky.“

Mardig mД›l srdce aЕѕ vВ krku, ale nutil se zЕЇstat navenek klidnГЅ a sebevД›domГЅ. PodГ­val se na vojГЎka, jako kdyby to byl jenom odpornГЅ hmyz a sВ uspokojenГ­m sledoval, jak ozbrojenec nejistД› pЕ™eЕЎlГЎpl.

„Copak já jsem nějaká návštěva?“ zeptal se chladně.

StrГЎЕѕnГЅ se uklonil a otevЕ™el mu dveЕ™e dГЎl. Mardig jimi proЕЎel a nechal strГЎЕѕnГ©, aby je za nГ­m zase zavЕ™eli.

VkroДЌil do mГ­stnosti a zarazil se. SpatЕ™il tam svГ©ho otce, jak stojГ­ u okna a zamyЕЎlenД› pЕ™ehlГ­ЕѕГ­ svГ© krГЎlovstvГ­. PЕ™i zvuku MardigovГЅch krokЕЇ se kВ nД›mu krГЎl otoДЌil a tГЎzavД› se na nД›j zadГ­val.

„Mardigu,“ oslovil jej, „čemu vděčím za tu čest? Nevolal jsem tě. A ty ses během posledních měsíců také neobtěžoval mě navštívit – tedy, pokud jsi zrovna něco nechtěl.“

Mardig mД›l pocit, Еѕe mu srdce musГ­ kaЕѕdou chvГ­li vyletД›t Гєsty ven.

„Nepřišel jsem tě o nic žádat, otče,“ odpověděl. „Přišel jsem si něco vzít.“

KrГЎl se nechГЎpavД› zachmuЕ™il.

„Vzít?“ opakoval.

„Vzít si to, co mi patří,“ zněla odpověď.

VykroДЌil kupЕ™edu a vВ duchu se obrnil na nГЎsledujГ­cГ­ chvГ­le. KrГЎl na nД›j stГЎle nechГЎpavД› hledД›l.

„A co to je?“ zeptal se.

Mardigovy dlanД› se potily a vВ jednГ© zВ nich jiЕѕ ДЌekala ukrytГЎ ДЌepel, ale pЕ™esto si nebyl jistГЅ, jestli to nakonec dokГЎЕѕe udД›lat.

„Království,“ odpověděl.

Nato otevЕ™el ruku a ukГЎzal otci nЕЇЕѕ. PЕ™ГЎl si, aby vidД›l, co se stane, neЕѕ jej bodne. PЕ™ГЎl si na jeho tvГЎЕ™i spatЕ™it strach, zklamГЎnГ­ a vztek, Еѕe se jeho vlastnГ­ syn o nД›co takovГ©ho pokouЕЎГ­.

JenЕѕe krГЎl se na zbraЕ€ podГ­val a vЕЇbec to nebylo tak, jak Mardig oДЌekГЎval. Myslel si, Еѕe otec zaДЌne vzdorovat, brГЎnit se, jenЕѕe on namГ­sto toho spГ­ЕЎe jenom posmutnД›l.

„Chlapče,“ řekl soucitně. „Navzdory všemu jsi stále můj syn a já tě mám rád. Já vím, že tohle v hloubi svého srdce udělat nechceš.“

Mardig pЕ™imhouЕ™il oДЌi, aby skryl zmatek, kterГЅ se mu odehrГЎval vВ mysli.

„Jsem nemocný, synu,“ pokračoval král. „Brzy budu mrtev tak jako tak. Až se to stane, království přejde na tvého bratra, ne na tebe. I kdybys mě teď zabil, nic z toho nemůžeš vytěžit. Pořád budeš třetí v pořadí. Odlož tedy svou zbraň a raději mě obejmi. Pořád tě mám rád tak, jak jen otec syna může mít.“

Mardig zuЕ™il, ruce se mu tЕ™ГЎsly a on uЕѕ je nadГЎle nebyl schopen kontrolovat. Vrhnul se kupЕ™edu a bodnul otce do srdce.

KrГЎl se chytil za hrudnГ­k a sВ oДЌima otevЕ™enГЅma dokoЕ™ГЎn nД›kolikrГЎt nejistД› pЕ™eЕЎlГЎpl. Mardig jej chytil za ramena a zadГ­val se mu do oДЌГ­.

„Tvoje nemoc z tebe udělala slabocha, otče,“ zasyčel. „Před pěti lety bych něco takového neudělal. Naše království ale nemůže mít slabého krále. Já vím, že brzy zemřeš – ale ani to pro mě není dostatečně brzy.“

KrГЎl se zhroutil kВ zemi a uЕѕ ani neodpovД›dД›l.

ZnehybnД›l ve smrti.

Mardig se na nД›j dГ­val, oddychoval, jako kdyby prГЎvД› bД›Еѕel na Гљtes a zpГЎtky, a postupnД› mu dochГЎzelo, co prГЎvД› provedl. OtЕ™el si ruku do rukГЎvu svГ© rГіby a odhodil nЕЇЕѕ na zem. ZbraЕ€ dopadla sВ kovovГЅm cinknutГ­m.

ZamraДЌil se na krГЎle.

„O bratry si nedělej starosti, otče,“ dodal. „Pro ně už mám také plán.“

Potom pЕ™ekroДЌil tД›lo zavraЕѕdД›nГ©ho otce, aby se mohl podГ­vat zВ okna. ProhlГ©dl si ulice mД›sta. SvГ©ho mД›sta.

UЕѕ brzy bude vЕЎechno patЕ™it jen a pouze jemu.




KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ


Kendrick zvednul svЕЇj meДЌ a zablokoval rГЎnu PГ­seДЌnГ©ho Chodce, kterГЅ se na nД›j oboЕ™il. Zazvonilo to jako kdyby do sebe narazily dva meДЌe. Bytost rychle smГЅkla drГЎpy po ДЌepeli, vykЕ™esala pГЎr jisker a sekla Kendrickovi po tvГЎЕ™i, ale ten se staДЌil vДЌas uhnout.

Otočil se kolem své osy a seknul, jenže i Chodec byl překvapivě hbitý. Jako pružina se ohnul zpátky a Kendrickova čepel proletěla vzduchem zcela neškodně. Bytost potom mrštně vyskočila do vzduchu ve snaze skočit na Kendricka jako kočkovitá šelma – ale on byl tentokrát na takový tah připraven. Poprvé podcenil jeho rychlost, ale okamžitě se z té chyby poučil. Teď se přikrčil, aby získal oporu v nohách, a bodnul přímo nad sebe. Obluda se na jeho meč nabodla vlastní vahou.

PЕ™eЕЎel do podЕ™epu a seknul vВ kruhu kolem sebe, ДЌГ­mЕѕ uЕҐal nohy hned dvou ChodcЕЇ, kteЕ™Г­ se kВ nД›mu blГ­Еѕili. Potom pЕ™etoДЌil svЕЇj meДЌ pЕ™ed tД›lem a bodnul za sebe do bЕ™icha dalЕЎГ­ho, jenЕѕ se na nД›j chystal skoДЌit zezadu.

PouЕЎtnГ­ obludy se na nД› sbГ­haly ze vЕЎech stran a rozhoЕ™ela se nelГ­tostnГЎ Е™eЕѕ. Brandt a Atme bojovali po jednГ© KendrickovД› stranД›, zatГ­mco Koldo sВ Ludvigem se bili na druhГ©. VЕЎichni si vzГЎjemnД› kryli zГЎda a brzy zjistili, Еѕe musejГ­ utvoЕ™it kruh zГЎdy kВ sobД›, aby byli schopni tГ© pЕ™esile ДЌelit. Sekali kolem sebe, bodali, kopali a vЕЎemoЕѕnГЅmi dalЕЎГ­mi zpЕЇsoby si udrЕѕovali PГ­seДЌnГ© Chodce od tД›la.

Bojovali dГЎl a dГЎl pod ЕѕhavГЅmi paprsky pouЕЎtnГ­ch sluncГ­, pЕ™ed kterГЅmi se nebylo moЕѕnГ© nikam schovat. Kendrickova ramena pГЎlila bolestГ­, ruce byly od zГЎpД›stГ­ aЕѕ po loket od krve nepЕ™ГЎtel a nohy jej po tom dlouhГ©m pochodu uЕѕ sotva drЕѕely. NemД›li ЕѕГЎdnou moЕѕnost si odpoДЌinout, pЕ™ipravit se na boj, ani jak z nД›j uniknout. Bojovali o holГ© Еѕivoty. PГ­seДЌnГ­ Chodci krГЎkorali svГЅmi skЕ™ehotavГЅmi hlasy a ГєtoДЌili na nД› koordinovanД› ze vЕЎech stran. Kendrick vД›dД›l, Еѕe vВ tomto boji musejГ­ bГЅt extrГ©mnД› opatrnГ­, protoЕѕe zranД›nГ­ se tu, vzhledem ke vzdГЎlenosti, jeЕѕ musГ­ potom urazit zpГЎtky na Гљtes, rovnalo pЕ™Г­mГ© smrti.

Kendrick si bД›hem boje vЕЎimnul, Еѕe je nedaleko od nich drЕѕen Kaden. DГ­ky bohu, Еѕe byl jeЕЎtД› naЕѕivu. LeЕѕel na zemi, ruce mД›l svГЎzanГ© za zГЎdy a byl drЕѕen nД›kolika Chodci najednou, ale stejnД› se zmГ­tal aВ ze vЕЎech sil se snaЕѕil vyprostit. Ten pohled dal Kendrickovi novГ© sГ­ly. PЕ™ipomnД›l mu, proДЌ sem pЕ™iЕЎli a Еѕe stГЎle jeЕЎtД› je nadД›je na ГєspД›ch. Pustil se do nepЕ™ГЎtel sВ dvojnГЎsobnou zuЕ™ivostГ­ a zaДЌal si prosekГЎvat cestu kВ chlapci. NelГ­bilo se mu, kolik se jich kolem nД›j rojilo a chtД›l jej dosГЎhnout dЕ™Г­ve, neЕѕ mu nД›co provedou.

Tu najednou vykЕ™ikl, kdyЕѕ byl zasaЕѕen drГЎpy naplno do ruky. OtoДЌil se kВ ГєtoДЌnГ­kovi, kterГЅ uЕѕ se rozmachoval kВ dalЕЎГ­ rГЎnД›, tentokrГЎt mГ­Е™enГ© na jeho obliДЌej. Kendrick nedokГЎzal vДЌas zvednout meДЌ. PЕ™ikrДЌil se, aby pЕ™ijal Гєder, kterГЅ nejspГ­ЕЎe roztrhГЎ jeho obliДЌej na kusy, kdyЕѕ tu se vedle nД›j najednou objevil Brandt a vrazil do ГєtoДЌnГ­ka svЕЇj meДЌ aЕѕ po jГ­lec. ZachrГЎnil tГ­m Kendricka na poslednГ­ chvГ­li.

TГ©mД›Е™ ve stejnГ©m okamЕѕiku Atme skolil dalЕЎГ­ho Chodce tД›snД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ by zaboЕ™il svГ© drГЎpy do Bradtova krku.

Kendrick se otoДЌil a zabil dva dalЕЎГ­, kteЕ™Г­ ГєtoДЌili na Atmeho.

Tak to ЕЎlo stГЎle dГЎl a dГЎl. Sekali kolem sebe, vzГЎjemnД› si pomГЎhali a odrГЎЕѕeli vЕЎechny ГєtoДЌnГ­ky. Ti padali kВ zemi a barvili pГ­sek rudou krvГ­.

Tu si Kendrick povЕЎimnul, Еѕe nД›kolik ChodcЕЇ popadlo Kadena a dali se sВ nГ­m na ГєtД›k. Vycenil zuby. Situace zaДЌГ­nala bГЅt kritickГЎ. Pokud se jim ztratГ­ zВ dohledu, uЕѕ Kadena nikdy nemusГ­ najГ­t.

Kendrick vД›dД›l, Еѕe se kВ nim musГ­ okamЕѕitД› dostat. NД›kolika ranami se vymanil ze sevЕ™enГ­ nepЕ™ГЎtel a rozbД›hl se za chlapcem. Boj sВ PГ­seДЌnГЅmi chodci nechal na ostatnГ­ch. PГЎr se jich vydalo za nГ­m a tak se Kendrick musel zastavovat a odrГЎЕѕet je. UЕѕ teДЏ byl podrГЎpanГЅ po celГ©m tД›le, ale nehodlal se nechat za ЕѕГЎdnou cenu zastavit. Musel se ke Kadenovi dostat co nejrychleji.

VД›dД›l, Еѕe je musГ­ zastavit a Еѕe toto je jedinГЎ ЕЎance.

SГЎhl kВ opasku, vytГЎhl nЕЇЕѕ a vrhnul. Zabil jГ­m jednoho zВ ChodcЕЇ tД›snД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ staДЌil zaboЕ™it svoje drГЎpy do Kadenova krku. Kendrick se vrhnul jako ЕЎipka kupЕ™edu, bД›hem vteЕ™iny pЕ™ekonal zbГЅvajГ­cГ­ vzdГЎlenost a rychlГЅmi seky poslal kВ zemi zbГЅvajГ­cГ­ nepЕ™ГЎtele.

Potom se rozkroДЌil nad leЕѕГ­cГ­m Kadenem do obrannГ©ho postavenГ­. OstatnГ­ se kВ nД›mu rychle pЕ™iblГ­Еѕili a zaДЌali ГєtoДЌit. Kendrick odrГЎЕѕel rГЎny jejich paЕ™ГЎtЕЇ, ale brzy byl obklГ­ДЌen. Bojoval do vЕЎech smД›rЕЇ, odhodlГЎn zachrГЎnit Kadenovi Еѕivot. OstatnГ­ uЕѕ se mezitГ­m staДЌili uvolnit od ГєtoДЌnГ­kЕЇ a teДЏ jim spД›chali na pomoc.

KdyЕѕ si Kendrick ukradl vteЕ™inku prostoru, vyuЕѕil jГ­, aby chlapci pЕ™eЕ™ezal jeho pouta.

„Vem si můj meč!“ křikl na něj.

Kaden tasil KendrickЕЇv zГЎloЕѕnГ­ meДЌ, otoДЌil se a postavil se obludГЎm po KendrickovД› boku. Navzdory tomu, Еѕe byl mladГЅ, vidД›l Kendrick, Еѕe je rychlГЅ, zruДЌnГЅ vВ prГЎci sВ meДЌem a ani trochu se nebojГ­. Byl dobrГЅ pocit mГ­t ho po boku.

Bojovali ve dvojici a znovu pobГ­jeli soupeЕ™e nalevo i napravo. JenЕѕe tД›ch bylo pЕ™Г­liЕЎ mnoho aВ netrvalo dlouho a zcela je obklopili.

Kendrick cГ­til, jak jeho paЕѕe slГЎbnou a zaДЌГ­najГ­ se tЕ™ГЎst, kdyЕѕ tu se najednou ozval hromovГЅ bojovГЅ pokЕ™ik a on spatЕ™il Kolda a ostatnГ­, jak se kВ nim prosekГЎvajГ­. To mu dodalo trochu novГЅch sil. TeДЏ uЕѕ jich proti PГ­seДЌnГЅm ChodcЕЇm stГЎlo ЕЎest a to byla sГ­la, na kterou ty obludy nedokГЎzaly najГ­t recept. Brzy je vЕЎechny pobili.

Nastalo ticho. Kendrick ztД›Еѕka oddychoval a mД›l co dД›lat, aby se nezhroutil kВ zemi. NedokГЎzal uvД›Е™it tomu, co prГЎvД› vykonali. VЕЎude kolem nich leЕѕela tД›la pobitГЅch nepЕ™ГЎtel, rozesetГЅch do rЕЇznГЅch smД›rЕЇ a pospojovanГЅch potЕЇДЌky krve, kterГ© byly vЕЎak rychle vpГ­jeny ЕѕГ­znivГЅm pouЕЎtnГ­m pГ­skem. On i ostatnГ­ byli doslova pokryti ranami, ale ЕѕГЎdnГЎ nebyla vГЎЕѕnД›jЕЎГ­. Kaden byl zcela vВ poЕ™ГЎdku, volnГЅ a teДЏ se radostnД› usmГ­val.

VdД›ДЌnД› je zaДЌal vЕЎechny objГ­mat.В  ZaДЌal sВ Kendrickem a pЕ™itom se na nД›j vГЅznamnД› podГ­val aВ pokГЅval hlavou na znamenГ­ dГ­kЕЇ. PoslednГ­ objetГ­ si nechal pro Kolda, svГ©ho nejstarЕЎГ­ho bratra, jehoЕѕ ДЌernГЎ kЕЇЕѕe se leskla potem.

„Nemůžu uvěřit, že jste pro mě přišli,“ řekl Kaden.

„Jsi přece náš bratr,“ odpověděl Koldo. „Jak bychom mohli nepřijít?“

Tu se najednou ozvalo zarЕѕГЎnГ­ konГ­. VzhlГ©dli a spatЕ™ili ЕЎest zvГ­Е™at, kterГЎ byla Chodci nД›kde ukradena aВ teДЏ tu stГЎla svГЎzГЎna kВ sobД› provazy a ДЌekala na smrt. VЕЎichni si vymД›nili pohledy.

Potom se vrhli ke konГ­m, zaДЌali je odvazovat a naskakovat na nД›. JeЕЎtД› poЕ™ГЎdnД› ani neusedli, kdyЕѕ uЕѕ je vedli po stopД› zpГЎtky do pouЕЎtД› a koneДЌnД› smД›rem kВ domovskГ©mu Гљtesu.




KAPITOLA PATNГЃCTГЃ


Erec stГЎl na zГЎdi svГ© lodi, kterГЎ teДЏ plula na konci flotily, a nervГіznД› si prohlГ­Еѕel horizont za nimi. Na jednu stranu byl rГЎd, Еѕe se jim podaЕ™ilo zlikvidovat tu imperiГЎlnГ­ pevnЕЇstku, osvobodit otrockou vesnici, vrГЎtit se zpГЎtky kВ soutoku Е™ek a znovu se vydat sprГЎvnГЅm smД›rem kВ Volusii, Gwendolyn a jejГ­mu lidu. Na stranu druhou za to vЕЎak zaplatil cenu. Ne pouze ve ztracenГЅch vojГЎcГ­ch, ale takГ© v promeЕЎkanГ©m ДЌase. Smazal se tГ­m celГЅ nГЎskok, kterГЅ nad tou imperiГЎlnГ­ flotilou jeЕЎtД› mД›li. Ztratili svoje dennГ­ vedenГ­. TeДЏ uЕѕ je ostatnД› vidД›l. Jejich zlatГ© a ДЌernГ© vlajky nebyly ani kilometr za nimi a aЕѕ sem dolГ©halo dunД›nГ­ bubnЕЇ jejich veslaЕ™ЕЇ. PronГЎsledovali je neГєnavnД› jako srЕЎni, kterГЅm nД›kdo rozkopl hnГ­zdo. Jejich lodД› navГ­c byly poДЌetnД›jЕЎГ­ a vД›tЕЎГ­.

PodГ­val se kupЕ™edu. Od vesniДЌanЕЇ vД›dД›l, Еѕe mД›sto Volusia uЕѕ leЕѕГ­ nedaleko, moЕѕnГЎ jenom za nД›kolika Е™Г­ДЌnГ­mi zatГЎДЌkami. SВ rychlostГ­, jakou se imperiГЎlnГ­ flotila blГ­Еѕila, si vЕЎak nebyl jistГЅ, jestli tam jeho mnohem menЕЎГ­ flotila dopluje vДЌas. ZaДЌГ­nal se smiЕ™ovat sВ myЕЎlenkou, Еѕe to moЕѕnГЎ bude muset otoДЌit a pokusit se sВ nimi bojovat vВ pЕ™edem ztracenГ© Е™Г­ДЌnГ­ bitvД›.

Potom uslyЕЎel zvuk, pЕ™i kterГ©m mu pЕ™ebД›hl mrГЎz po zГЎdech. OtoДЌil se znovu zpД›t a trhnul sebou. PrvnГ­ imperiГЎlnГ­ lodД› se pЕ™iblГ­Еѕily na dostЕ™el a teДЏ uЕѕ byla ve vzduchu prvnГ­ salva ЕЎГ­pЕЇ. Bylo jich tolik, Еѕe nebe potemnД›lo. VelkГЅm obloukem proletД›ly nad zbГЅvajГ­cГ­mi metry Е™eky a zaДЌaly klesat pЕ™Г­mo na jeho lodД›. Erec se schoval za zГЎbradlГ­ a potom sВ Гєlevou sledoval, jak se vЕЎechny ЕЎГ­py noЕ™Г­ do vody za zГЎdГ­. PrvnГ­ salva byla naЕЎtД›stГ­ jeЕЎtД› krГЎtkГЎ. ZnД›lo to jako kdyby se zniДЌehonic silnД› rozprЕЎelo.

„POZOR ŠÍPY!“ zakřičel na vlastní posádku, aby ji varoval.

VД›tЕЎina zВ nich se poschovГЎvala prГЎvД› vДЌas, protoЕѕe uЕѕ byla ve vzduchu dalЕЎГ­ dГЎvka. TentokrГЎt to byly ЕЎipky vypГЎlenГ© zВ kuЕЎГ­, kterГ© mД›ly podstatnД› vД›tЕЎГ­ dostЕ™el. Erec sebou mrЕЎtil za jeden ze sudЕЇ. Jeden zВ jeho muЕѕЕЇ vykЕ™ikl. Erec se podГ­val jeho smД›rem a vidД›l, Еѕe mu jeden ze ЕЎГ­pЕЇ skrznaskrz probodl nohu. VelkГЎ vД›tЕЎina salvy vЕЎak znovu popadala do vody.

Erec musel rychle jednat. ImpГ©rium se dostГЎvalo do dostЕ™elu a nepotrvГЎ dlouho a budou tД›mi ЕЎГ­py doslova pohЕ™beni. Byly tam tisГ­ce vД›tЕЎГ­ch ДЌi menЕЎГ­ch lodГ­ a jednoduЕЎe nebylo moЕѕnГ© se takovГ©mu mnoЕѕstvГ­ ЕЎГ­pЕЇ vyhГЅbat donekoneДЌna. Erec musel rychle nД›co vymyslet.

„Otočíme to a budeme bojovat, bratře?“ zeptal se Strom, schovávající se za stěžněm nedaleko.

Alistair sedД›la klidnД› vedle nД›j.

„Zvládneš to, můj milý,“ řekla. „Viděla jsem to.“

Erec jГ­ pohledem podД›koval za povzbudivГЎ slova a znovu se zadГ­val na okolnГ­ krajinu. Tu dostal nГЎpad.

„Občas,“ řekl, „musíme něco obětovat, abychom dosáhli něčeho většího.“

PodГ­val se na bratra.

„Naloď se na vedlejší loď, vyžeň z ní všechny pryč a zařaď ji jako poslední,“ poručil mu. Potom Stromovi podal ruku a zadíval se mu do očí.

„Až s tím budeš hotov,“ dodal, „zapal ji a nasměruj rovnou proti nim. Přeskočíš zpátky sem těsně předtím, než se jí zmocní plameny.“

VeВ StromovГЅch oДЌГ­ch radostnД› zajiskЕ™ilo. Bez vГЎhГЎnГ­ vyskoДЌil a rozbД›hl se splnit rozkaz. GazelГ­m skokem se pЕ™enesl na palubu vedlejЕЎГ­ lodi a zaДЌal udГ­let rozkazy jejГ­ posГЎdce. MuЕѕi se okamЕѕitД› zvedali ze svГЅch ГєkrytЕЇ a vВ rychlГ©m sledu pЕ™eskakovali na Erecovu loДЏ. JejГ­ ponor povГЎЕѕlivД› klesnul, jak se zdvojnГЎsobila lidskГЎ zГЎtД›Еѕ.

„Více lidí k veslům!“ reagoval okamžitě Erec ve strachu, že zpomalí.

PoДЌet veslaЕ™ЕЇ se zdvojnГЎsobil a loДЏ okamЕѕitД› citelnД› nabrala na rychlosti. PЕ™esto vЕЎak jeЕЎtД› nebyl spokojen.

„Rozptylte se!“ velel další rozkazy. Přesuňte se na další lodě!“

PosГЎdka opuЕЎtД›nГ© lodi se tedy rozdД›lila do skupinek a kaЕѕdГЎ potom skonДЌila na palubД› jinГ© zВ lodГ­, aЕѕ se jejich vГЎha nakonec rozloЕѕila tak, Еѕe to nebylo znГЎt. KoneДЌnД› mД›l Erec pocit, Еѕe majГ­ tu sprГЎvnou bojovou rychlost.

ZamД›Е™il svou pozornost na Stromovu loДЏ. Jeho bratr zrovna zapГЎlil pochodeЕ€, obchГЎzel sВ nГ­ po lodi a systematicky ji podpaloval. Potom ji vЕЎГ­ silou vrhnul nad sebe do plachtovГ­. LoДЏ zaДЌГ­nala hoЕ™et a bylo na ДЌase zmizet. Strom se sВ rozbД›hem pЕ™enesl zpГЎtky na Erecovu loДЏ aВ spoleДЌnД› potom sledovali, jak se ta opuЕЎtД›nГЎ rychle mД›nГ­ vВ obЕ™Г­ planoucГ­ pochodeЕ€, otГЎДЌГ­ se vВ proudu a mГ­Е™Г­ ДЌГ­mdГЎl rychleji kВ imperiГЎnЕЇm.

„Veslovat!“ křičel Erec ve snaze ještě zvýšit rychlost a dostat se od imperiálních lodí co nejdále.

DaЕ™ilo se, jejich nГЎskok se opravdu zaДЌal zvД›tЕЎovat.

ImperiГЎlnГ­ lodД› musely zaДЌГ­t manГ©vrovat, aby se vyhnuly tГ© hoЕ™Г­cГ­, ale zatГ­mco nД›kterГ© jeЕЎtД› mД›ly ДЌas a prostor, pro jinГ©, plujГ­cГ­ hloubД›ji ve formaci, uЕѕ ani nebylo vВ omezenГ©m prostoru Е™Г­ДЌnГ­ho koryta kam manГ©vrovat. ZaДЌali po nГ­ tedy pГЎlit vЕЎГ­m, co mД›li. PlГЅtvali ЕЎГ­py i oЕЎtД›py na opuЕЎtД›nou loДЏ, kterГ© to stejnД› nemohlo nijak zvlГЎЕЎЕҐ ublГ­Еѕit. LoДЏ byla bombardovГЎna ze vЕЎech stran, ale samozЕ™ejmД› si nadГЎle razila cestu po proudu a pЕ™Г­mo kВ nim.

BД›hem chvГ­le projela prvnГ­mi Е™adami, kterГ© se jeЕЎtД› staДЌily rozestoupit a ocitla se vВ centru imperiГЎlnГ­ flotily. DalЕЎГ­ uЕѕ nemД›li kam uhnout.

ZaДЌalo dochГЎzet ke srГЎЕѕkГЎm, plameny pЕ™eskakovaly zВ jednГ© lodi na druhou a jejich posГЎdky vВ dД›su skГЎkaly do vody. ImperiГЎlnГ­ flotilu zachvГЎtil chaos a Е™ev. BД›hem chvilky bylo vВ plnГ©m plameni nД›kolik dalЕЎГ­ch lodГ­ a oheЕ€ se, navzdory snaze posГЎdek jej uhasit, ЕЎГ­Е™il rychle dГЎl.

„PANE!“ uslyšel za sebou Erec.

OtoДЌil se a vidД›l jednoho ze svГЅch muЕѕЕЇ, jak ukazuje kupЕ™edu proti proudu Е™eky kВ nД›ДЌemu, co Erecovi doslova vzalo dech. Za ohybem se totiЕѕ otvГ­ral vГЅhled na ohromnГ© mД›sto, kterГ© nemohlo bГЅt niДЌГ­m jinГЅm, neЕѕ jejich cГ­lem.

„Volusia,“ řekla Alistair přesvědčeně a Erec věděl, že má pravdu.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694175) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения